Mimo mísu

KOUKNĚTE SE LIDIČKY A REAGUJTE

Pokud víš co chceš. Jdi za tím!

2. částečka

- povídka Pokud víš co chceš. Jdi za tím!
+18 určitě!

Když Kazuya tu postavu viděl poprvé, myslel si, že je to žena. Když se podíval bedlivěji, i přesto byl stále přesvědčen o tom, že je to určitě žena. Ale, když se na něj ten člověk podíval z očí do očí to už věděl jak moc se mýlil!
Ale kdo by se mu divil? Jen nad tím popřemýšlejte.
Jdete po ulici a přímo před vámi stojí osoba se zlatými téměř po pás dlouhými vlasy, které jí volně vlají ve slabém vánku.
Jaký by byl váš první názor na ni?
Dál!
Nohy, které snad ani nemají konce, sice jsou skryty ve volných pláněných kalhotách, ale i přesto, i ženy v dnešní době nosí kalhoty!
Dál!
Jedna ruka spočívá na tašce přehozené přes rameno, krásné, dlouhé a pěstěné nehty. Druhá ruka, přesněji si navíjí vlasy na prst a upřeně zírá do výlohy.
Když kolem ní, té postavy, prochází jakýkoli člověk bedlivě si ji prohlíží a dokonce se za ní i ohlédne. Ať jde o muže či ženu. Už tohle mu mohlo poukázat na to, že to nemusí být na sto procent žena!
Nepromluvil na ni/něj, protože ho předběhl. „Ahoj, ty jsi Kazuya, že?“ Byl to muž a ten příjemný hebký hlas. Ne ten jaký byste si představili, když před sebou vidíte téměř zženštilého muže!
Heh,“ oslovený si nervózně prohrábl vlasy a upřeně se zadíval do země. „A ty jsi kdo?“
Neznámý se zvonivě rozesmál až se na něj Kazu ohromeně zadíval. Přímo na něj upřeně zíral a když se jejich oči spojili tak zrudl jako rajče! „Kazu,“ rozcuchal mu vlasy a naklonil se k němu až se téměř dotýkali nosy. „Ti dva jsou ale trubci! Snad si nemyslí, že bych tě jim chtěl přebrat!“ Kazu zrudl ještě víc, pokud by to bylo ještě možné a snažil se stát neviditelným. Rozhlédl se kolem, nikdo si jich naštěstí nevšímal anebo to tak alespoň na první pohled vypadalo. Ale čert věř lidem! „Nemluv hlouposti!“
Muž jej vřele objal a vydal se, přesně za sebou táhl mladíka směrem do obchodu. Kazu nestačil říct ani popel a už stál před prodavačkou, která se na ně dívala jako na svatý obrázek. Nejspíše se nemohla rozhodnout na kterého z nich se dívat dříve. „Budete si přát?“ vykoktala ze sebe.
Na tváři dlouhovlasého muže se mihl potutelný úsměv. Přitáhl si k sobě Kazu-chan a políbil jej na rty. „Můj přítel by si přál něco společenského, půjdeme spolu na ples!“ Poté se od něj odtrhl a upřeně se podíval na více a více rudnoucí ženu. Kazu byl jen schopný nevěřícně si položit prst na rty a zírat před sebe. Po chvíli se však vzpomatoval a na tváři druhého muže se obtiskla jeho dlaň. Neznámý si na tvář položil svoji dlaň a pak se podíval na mladíka. Ten se přikrčil jako kdyby očekával úder, ale druhý muž se na něj jen usmíval a poté promluvil: „Promiň, měl jsem vědět, že patříš k těm kteří jsou věrní!“ Tentokrát Kazu zrudl jako pivoňka a snažil se něco vykoktat. Druhý jej však předběhl: „Měl bych to napravit, jmenuji se Vincent a ti dva jsou moji nejlepší přátelé. A také jsi možná viděl mé dva bratry! Dlouho jsem je neviděl a tak vlastně ani nevím jak právě teď vypadají. Jeden z nich se jmenuje Gilbert, spíš jej ale znáš pod jménem Samael, má podlouhé téměř černé vlasy a zlaté oči jako ty a je mým milovaným bratříčkem no a pak... “ zasyčel jako kdyby to jméno nemohl ani vyslovit.
Ale, ale... bratře, co ty tady!“ ozvalo se nečekaně ode dveří ledovým hlasem. Prodavačka stejně jako Vincent se nepatrně přikrčili, i když u ní to zas tak nepatrné nebylo. Jen Kazu se podíval po hlase a radostně se pousmál. „Rayi, co tady děláš?“
Ray se už těm dvěma nevěnoval a mladíkovi daroval upřímný úsměv. Anebo zas tak upřímný nebyl? Několika kroky byl u Kazuyi a objal jej kolem ramen. „Kde ses s ním potkal? Neříkali ti, že se nemáš vybavovat s cizími lidmi!“
Mladík se otřásl, až teď si uvědomil jak téměř vulgárně mluvil s... „Vy dva se znáte?“ vyhrkl.
Jo, on je můj bratr,“ nezaujatě hodil pohledem směrem k Vincentovi a pak se opět věnoval jen Kazuyovi, „co tady ale děláš ty?“
Pozval jsem jej na náš ples. Nemyslíš, že bude zářit?“
A pak se už jen věnovali tomu jak Kazuyu navléct do co nejkrásnějšího obleku. A snad kdyby bylo na nich navlékli by jej i do šatů. Tomu se však mladík vehementně vzpíral. Nejsem žádnej transverstita!

Proč jen jsme se nechali přemluvit!“ promluvil jako první nešťastně Will.
Sebastian se na něj upřeně podíval a přivřel oči. „Ty bys ho nechal jít samotného do toho doupěte zmijí? Kdo ví, koho si tam ten bastard přivede!“
Neměli byste takhle mluvit o někom koho si vážím a mám ho rád!“ ukončil jejich hádku Kazu a vykročil směrem k vile. Oba dva jej co nejrychleji dohonili a vzali ho mezi sebe. „Nesmíš se tam od nás odpojit ani na sekundu, rozumněl jsi!“ On jen přikývl, ale nejspíš ani nevěděl, že něco řekli. Byl zcela uchvácen tou krásou, která byla všude kolem něj. Teď v noci, v záři měsíce to bylo vše ještě krásnější než za dne!
Dveře se, dřív než na ně mohli zaťukat klepadlem, otevřely a stál v nich mladík, kterého Kazu nedávno potkal a s úsměvem za ním vykukoval Vincent. Prstem ukazoval na chlapce před sebou a divoce gestikuloval: To je on! Krásnej, že! Will se Sebastianem se na sebe podívali a ve vzájemné shodě se rozesmáli. „Vinci, ty se nikdy nezměníš, šašku!“
Kazu se na ně nechápavě otočil. Poté využil toho, že se s tou zajímavou dvojicí dali do hovoru a jej jako kdyby vypustili z hlavy. „Super!“ zašeptal a byl pryč.
Rozhlížel se kolem sebe, vše se zlatě lesklo až oči přecházely. Bylo zde nepřeberné množství lidí. Všichni mu sami od sebe odstupovali z cesty a cosi si šeptali, ale on si toho nevšímal. Stále šel kupředu jako kdyby hnán neznámou silou a pak... do čehosi narazil.
Poté jej neznámé ruce objali a vyzvedly do výše a on se díval do očí platinově blonďatému muži jehož... zamrkal, ano jeho oči byli karmínově rudé! „Konečně tě vidím na vlastní oči a musím přiznat, že nelhal. Rayi, kde jsou ti dva? Musím s nimi hodit řeč!“
Jistě, pane!“ ozvalo se podřízeně.
Co tady dělá ON!“ vykřikli oba dva když uviděli jak tiskne na svoji hruď jejich broučínka. „Rayi, tohle jsi už vážně přehnal. Pokud jej ihned nepustí, tak...“
Měli byste se oba omluvit! Je to jeho syn a má právo na to, aby jej poznal. Oba dva mají právo na to poznat svoji rodinu, když my jsme tu možnost neměli!“
O-o-otec?“ vykoktal a zbledl. Ty silné ruce jej vrátily zpět na zem a jejich oči se spojily. Moc dobře si pamatoval tu vidinu, kterou před nedávnem měl a také si vzpomněl na to, co říkala ONA. Poznal, že je to jeho matka a když mluvila o otci – určitě jej nenáviděla, moc ji ublížil a on, co mu vlastně chtěl říct? Když jej konečně poznal? Polkl a podíval se na Willa se Sebim, kteří těkali očima z jednoho na druhého. Teď věděl, co je jedno z těch tajemství, které mu neřekli, ale i přesto... ne, nemohl je nenávidět. „Můj otec už dávno zemřel,“ odvětil a odešel od nich. „Kazu,“ vykřikl Ray a natáhl k němu ruku, ale on jej zastavil. „Nech ho jít!“
Ano, pane,“ prkenně se narovnal.
Vy dva se o něj postarejte, kdokoli by se mohl o něj pokusit. Mnoho z těch co tu jsou jej chtějí přetáhnout na svoji stranu a hlavně! Měli byste mu vysvětlit jeho situaci. Vím, že ho chcete chránit, ale před sebou samým jej neochráníte, to si pamatujte!“

Potkal jsi svého otce? Vypadá sice přísně, ale má dobré srdce,“ šveholil radostně Vincent, který Kazuyu odchytil dřív než se mohl ztratit v zahradě. „Víš, máš obrovské štěstí, že máš šanci poznat svého otce. Ani jeden z nás totiž tu šanci neměl. Vždy nás vzali od našich rodin a nechali nás abychom sami přišli na to, co je naším cílem, osudem, ale...“ Pohled který na něj Kazu vrhl jej zastavil v dalším přívalu slov. „Ty jsi to nevěděl,“ zakňučel jako štěně a přiložil si ruku před pusu. „Promiň, kdybych věděl...“
To je v pořádku, alespoň znám někoho, kdo přede mnou nemá žádné tajnosti, ale nějaké tajemství si určitě nech pro sebe!“ dodal, protože viděl, že se Vinc nadechuje k odpovědi. „Jen, mohl bys mi říct, jaké jsou vlastně mezi vámi všemi vztahy?“
Jak tak slyším, tak ti doopravdy nic neřekli! No, můžu ti říct jen ty všeobecné věci. Na to důležité nemám právo, protože oni jsou tvoji ochránci, i když by o to stálo mnoho lidí, osud však padl na ně. Jen bys měl vědět, měj se na pozoru před všemi, kdo jsou tady! Protože i ti, kteří už svého chráněnce mají touží po tobě.
Zpátky k věci. Kdysi dávno....“


Nikdo už neví, kde to království bylo anebo jestli doopravdy existovalo, ale žila v něm královna s králem. Vládli obrovské zemi spravedlivě a dlouho, ale vždy se objeví nějaký nepřítel, kterému vadí, že někde je na tom někdo líp než on. A právě to se stalo v té zemi.
Napadl ji a začal ji zcela systematicky drancovat. Protože tohle království nikdy nepoznalo válku a žilo v blahobytu, brzy ji tenhle zlý člověk zničil. Měl něco co oni ne – lidi, kteří byli ochotni pro moc a slávu udělat cokoli, i zabít vlastní dítě, matku, vyvraždit vlastní rodinu, prostě cokoli. Žoldáci!
V celé zemi už nebylo nic co by nezničili a stála jim v cestě jen královská rodina spolu se svým dvorem. Napadli je a zabili krále a on, ten bezbožný člověk si násilím vzal královnu a tím... Nikdo neví jak se to stalo, ale nedlouho na to zmizel a ona povila dvojčata.
Jejich mág nebo kouzelník, či co to bylo, jí řekl, že ty děti nemohou za jeho činy. I přesto toužila po tom, je zabít, ale nakonec k tomu nedošlo. Říká se, že jim dala veškerou svoji moc, která... tohle však nikdo neví.
Jen víme další věc a to, že každý z těch žoldáků během svých cest znásilnil mnoho žen a každá z nich je proklela. Mnoho z nich zemřelo, ale narodili se jim děti, které se poté pomstili na svých otcích a tím se vlastně dopustili zločinu – otcovraždy! A právě kvůli tomu všemu vznikly ochránci, aby zabránili tomu, že dojde k dalším vraždám.
Koloběh se totiž stále opakuje! Nikdy nedojde nikdo z nich spravedlnosti, protože ta nenávist mezi nimi je veliká.
Právě proto ti říkám, že máš obrovské štěstí! My všichni víme, že někde tady v tomhle světě žije někdo, kdo tohle všechno zavinil a teď... máme jej tak blízko a musíme to udělat! Musíme zabít jeho, aby.... musí být tenhle kruh přerušen!


Kazu přerušil jeho hovor a upřeně se na něj podíval. „Co tady vykládáš je úplná hloupost. Před chvílí jsi říkal, že můj otec má upřímné srdce a teď říkáš, že je vlastně vrah! Tohle nejde dohromady!“
Máš pravdu, že to zní blbě, ale já ti nemohu říct tu podstatnou část, ta je jen a jen na nich. Nesmím, porušit to pravidlo! Jen je ještě něco co ti mohu říct. Ten mág na ty děti dal něco jako ochranou známku a tím jsou tihle ochránci. Někteří z nich se rozdělili a touží po tom, aby se spojili, snaží se, ale je k tomu potřeba souhlasu jejich chráněnce! Nejdivnější na tom všem ale je ten fakt, že...“ polkl, „ti synové anebo také dcery do určité doby nevědí nic o tom jak a proč přišli na svět a že jejich osudem je spíše odčinit hříchy svých předchůdců a otců! Ne se pomstít!“
A čím si myslíš, že dojde k narušení tohohle koloběhu? Kdyby byl zabit ten hlavní muž... neskončilo by to tím?“
Myslíš? Co si myslíš, že tedy udělal tvůj bratr?“

****

Co udělal můj bratr? Bylo to něco, co zapříčinilo jeho smrt? Ale co je tedy Natalii? Již od začátku se mi zdá že toho máme hodně společného a je mu tak moc podobná. Dříve jsem to dával za vinu tomu, že je to moje neteř, ale...
Pokusil se snad zabít otce a tím vlastně znovu spustil ten kolotoč? Nebylo by lepší, kdybychom jim odpustili?
Anebo?

Kazu-chan, kde jsi? Měli jsme o tebe strach a pak Vincent řekl, že jsi šel domů. Jsi v pořádku?“ slyšel za dveřmi Willův starostlivý hlas, ale mlčel. „Zlato, máme o tebe strach! No tak se ozvi, nebo ti je špatně? Já ty dveře vyrazím,“ slyšel šeptat. Nejspíše mluvil na Sebastiana, který mu na to odpověděl. „Necháme ho být, přeci to cítíš taky – chce být chvíli sám a přemýšlet. Já toho idiota zabiju, pokud mu řekl něco...“
Proč jste my to neřekli?“ ozvalo se z druhé strany plačtivě a tiše. „Proč jste mi neřekli, že je vaší prací mě chránit? Proč... doopravdy vás oba dva nenávidím!“
My víme!“ odpověděli dvojhlasně. Pak jen zaslechl dva páry kroků, které se vydaly pryč. Natáhl ruku ke klice, ale stejně rychle ji vrátil zpět k tělu. Věděl, že jim tím ubližuje, ale... oni to musí pochopit!
Trvalo mu to dvě hodinky než se dal téměř do pořádku a vydal se do jejich společného pokoje. Bylo sice již dávno po půlnoci, ale on věděl, že určitě nespí.
Řeknete mi konečně úplnou pravdu o smrti mého bratra?“ vyhrkl hned jakmile vešel do jejich pokoje. Oba tiše povzdechli a rukou mu pokynuli, aby se posadil mezi ně na postel. „To je dobrý, já postojím,“ mávl rukou, ale to už jej Will stáhl mezi ně. „Seď a poslouchej!“
Tvůj bratr se obětoval, aby to ukončil!“
Co tím myslíte?“ odtušil tiše a schoulil se do klubíčka.
Bratři si vyměnili upřené pohledy. „Myslím, že jsi jednou zaslechl jak jsme se s ním bavili! Bylo to po jednom tvém odpadnutí. Měl o tebe strach, protože... když mu tvůj bratr odpustil, jeho duše se nějakým divným způsobem oddělila od těla. Ten výbuch byl vlastně toho důsledkem, duše vplula do jediného doposud volného těla.“
Natalii?“
Ano,“ přikývl William, „On má strach, že pokud mu odpustíš i ty, tak... bys mohl zemřít.“
Podle mě je to blbost, jeho smrt naopak tohle všechno přerušila. Je to asi týden, co se mi o něm zdálo a řekl mi... snažili se tě využít! Co tím mohl myslet?“
My,“ podívali se po sobě, „nechtěli jsme ti říct nic o tom jaká je vlastně tvoje moc a... nikdo to ani neví! Záleží jen a jen na tobě jestli se přidáš k nám anebo k nim.“
Je ještě něco, co byste mi měli říct?“
Zazvonění mobilního telefonu je vyrušilo z rozhovoru. „Ano?“ Will zvedl svůj mobilní telefon aby se vzápětí podíval na Sebastiana a odvětil. „Právě to začalo a na vysvětlování není čas! Ty tady zůstaň a my se Sebim musíme jít. Neopovažuj se z domu vytáhnout paty! Rozumněl jsi!“
Jo, ale... Nechovejte se ke mně jako k dítěti! Děláte to jen tak jak se vám to líbí, ale... dávejte pozor, nechtěl bych zařizovat pohřeb!“ dokončil tiše a odešel zpět do svého pokoje.
Je roztomilej... co říkáš?“
Will jen přikývl. „Neměli jsme mu přeci jen říct všechno? Pokud to zjistí... co když umřeme dřív, než...“
Proč začínáš s tak pohřebníma slovama. Nemůžeme umřít dřív než nám to řekne! Dokážeš si představit tu bolest... znovu nebýt schopný někomu říct co pro tebe znamená?! Nori umřel dřív než mu řekl, že jej má rád, dřív než i Kazu mohl pochopit svůj osud! Byli již od narození dvojčaty, ale ani jeden z nich to nevěděl! Neměl šanci mu nic vysvětlit. Nori s tím údělem žil tak dlouhou dobu, vzal na sebe všechnu tu tíhu jen proto, aby jeho malý bráška mohl žít bezstarostným životem!“
Určitě nesmíme umřít! Ne, dokud nebudeme kompletní!“

Rozhlédli se kolem sebe, všude byly jen kaluže pomalu schnoucí krve a mezi tím vším šíleně se smějící člověk, snad již netvor. „Tohle jste nečekali, že?“
Takže ty jsi ten zrádce! Jak jsi to všem mohl udělat, tolik jsme ti věřili. Mysleli jsme si, že jsi náš přítel,“ zalkl se William.
Ale, hlupáčci,“ mávl rukou jako kdyby odháněl nějaký otížný hmyz. „Vždyť víte, že to všechno dělám jen kvůli jemu!“
To snad nemyslíš vážně!“
Rayi!“ šílený výkřik plný bolesti splynul ze rtů nejmladšího z bratří. „Vincente, proč?“ složil se k pomalu chladnoucímu tělu svého nejstaršího bratra jeho bratr – vrah, mu nestál ani za jeden jediný pohled.
Vincent polkl až mu na krku povyskočil ohryzek a zadíval se na Gilberta. „Gile, já tohle... dělám to všechno pro tebe! Chci abys byl...“
Ty si myslíš,“ vykřikl a pln odhodlání se otočil na prostředního z bratří, „ty si myslíš, že když zabiješ Raye tak tím něco změníš? A ještě si dovolíš říct, že to děláš pro mě!?“ Zuřivě zavrtěl hlavou, oči plné slz se mu leskly ale stále ještě neplakal.
Ano,“ přikyvoval.
Samael si skousl ret a pomalu se přibližoval k Vincentovi. Na tváři stále neměnný výraz plný odporu a bolesti. Nikdo jej už nemohl zastavit v tom, udělat...
Ne!“ Kdosi vykřikl a strhl jej k zemi. „Gile, tohle nesmíš udělat! Nesmíš zabít svého bratra ani když...“
Ohlédl se po tom hlase. Svíral jej jeho pomalu umírající bratr, který tímto činem zachránil svého vraha. „Proč to děláš, Rayi, vždyť on...“
Ano, ale i přesto to všechno to je stále můj bratr!“

Něco muselo být špatně! Věděl to, ale nemohl přijít na to, co! Slíbil jim že se nehne z domu, ale věděl, že pokud to neudělá bude si to do konce svého života vyčítat. Jeho síly stále sice nebyly stabilní a vlastně ani nevěděl co dokáže, ale něco mu našeptávalo, že dnes to určitě zjistí!
Zvedl se z postele, na kterou se svalil hned jakmile se za nimi zavřely dveře a když už nebylo slyšet motor jejich auta přikryl se až po krk dekou a zavřel oči. Teď však tedy vyskočil na nohy, hodil si přes sebe kabát, přeci jen už byl pomalu listopad a on si nechtěl přivodit nějaký ten zápal plic, a vyrazil ven. Před domemem se však bezradně rozhlédl kolem a vzdychl. „Jo, ty chytráku, ale co teď?“
Kazu, co tady stojíš? Měl bys mazat domů nebo... Kde máš ty dva?“ rozhlédla se smíchem kolem. „Natalii, ty jsi moje jediná záchrana! Nenapadá tě kam mohli jít?“
Co se stalo?“ zašeptala starostlivě, „Vypadáš jako kdyby ti právě teď někdo řekl, že neexistuje Santa Klaus.“
Nevím jak bych to vysvětlil, ale... něco se jim určitě stalo, vím to!“
Obejmula jej kolem pasu a podívala se mu do očí. „Něco ti poradím, ale neříkej jim, že je to z mé hlavy, slib mi to!“
Jistě,“ přikývl a čekal.
Dívka polkla, aby se poté usmála a položila svoji malou dlaň na jeho hruď, na místo kde sídlí srdce. „Jen poslechni jeho hlas a běž!“
Díky,“ odvětil a svojí dlaní přykryl tu její, menší. „Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že mě o takových věcech bude poučovat malá holka!“
I ty brepto!“ rýpla si do něj a odšťouchla jej od sebe. „Už běž, ale dej na sebe pozor! Pamatuješ si přeci co jsi mi slíbil?“
Zamrkal ale po chvíli mu význam jejích slov došel. Pousmál se a natáhl k ní malíček. „Jasně, je to přeci slib! Ty přeci víš, že já nelžu!“

Kazu?
Zamrkal, slyšel právě teď své jméno? Rozhlédl se kolem sebe, ale v bezpostředním okolí nikdo nebyl. Zavrtěl hlavou a rozběhl se k vile!
Kazu, počkej!
Zastavil se jako kdyby se mu nohy naráz přilepily k zemi, až vzal málem čumákem o zem. „Sakra!“ zavyl a opět se rozhlédl kolem sebe. „Hej, vylez! Nemám náladu na blbý nápady!“
Nápady?
Kde jsi ty cvoku? Možná ti to přijde zábavný, ale tady jde o životy! Tak mě nezdržuj!“
Já se neschovávám, celou dobu jsem za tebou!
Kazu se stále nevěřícně rozhlížel kolem sebe, ale nikde nikdo. „Vzdej to!“ A pak na svém rameni ucítil letmý dotek. Zděšeně se otočil a podíval se na rameno. Tlak ruky na rameni byl citelný, ale vedle něj nikdo nestál! „Ty jsi,“ hlasitě polkl, „duch?“
Trefa, Kazu!
No-No-No-ri?“ zakoktal.
Bingo!
Ozvalo se mu těsně u ucha až ucukl. „Ale co Natalii?“
Natalii? Kdo je to?
Hej,“ vykřikl tentokrát vytočený na maximum. „Tvoje dcera, přece!“
Co?
Tak tohle mu už fakt vůbec vtipný nepřipadalo. „Nech mě být, teď musím jít za Willem a Sebastianem. Jsou v nebezpečí a já...“ Po chvíli však pochopil, že nebude mít šanci se pohnout. Vzduch kolem něj zchladl a nebe se zatáhlo ocelově šedými mraky. Oni, oni... já je zabiju! „Přestaň,“ vykřikl a rozhlédl se kolem sebe, stačil jen zahlédnout stín, který pomalu zmizel směrem k vile. „Co tím sakra myslel!? Co my ti idioti zase zamlčeli?“

Proč jste mu sakra nakecali takové blbosti!“
To nejsou blbosti a kdybys se tady neobjevil, tak nás ten idiot nechytl! Teď už má nejspíš i Kazuyu a kdo ví, co s ním dělá!“ zalkl se Will jen z té představy co by mohl ten cvok udělat jejich zlatíčku. Sebastian jen zavrtěl hlavou a otočil se na průzračného Noriho. Vůbec se nezměnil!
No, ale my nejsme jediní, kdo mu něco zamlčeli! A hlavně, to s Natalii je pravda! Jen s tím rozdílem, že sis ji nevybral ty, ale ON!“
Takže já mám... dceru?“
Jo,“ přikývl Will a rozesmál se nad nevěřícným pohledem jejich prvního chráněnce. „Víš, my si slíbili, že když jsme neochránili tebe, s ním se nám to povede! Určitě!“
Super, to zní jako slib a já... nezbývá mi nic jiného než vám věřit.“
Sebi se otočil na svého bratra a potutelně se usmál. „Myslím, že bys našeho Kazuyu neměl podceňovat!“
Co tím myslíš?“
Starší z dvojčat jen pozvedl hlavu a ten mladší jen vykřikl bolestí. „Za co!“ vykvikl jako poražené prase a snažil si zamáčknout bouli, která se mu objevila na hlavě. „Co děláš bl-“ nedokončil protože jeho oči se spojili s těma Kazuovými. Ty oči přímo zářily vztekem. Will se instinktivně přikrčil a Sebastian se smíchem a uslzenýma očima vykoktal cosi, co znělo jako: „Vychovali jsme z něj pěknýho dravce, co říkáš, Nori!“

****

Nemohl jsem jim říct, co se vlastně ten den stalo. Nepamatoval jsem si to! Ne, že bych si nemohl vzpomenout, ale... nechtěl jsem si vzpomenout. Protože, když jsem se probral několik minut poté, co jsem přišel do toho domu, vše kolem mě bylo ohořelé a temné!
Mojí poslední vzpomínkou bylo to, že se na mě dívaly dva páry zelených očí plných strachu. Poté následoval výbuch a nakonec vše kolem mě zmizelo!


Na místě, kde předtím stál Vincent jen zela obrovská díra. Samael nebo-li Gilbert, plakal nad tělem Raye a na vše se zcela bez emocí, na první pohled, dívala ONA.
Postavil se na roztřesené nohy a jako k prvnímu zamířil k ní. Pohlédla na něj a stále mlčela. Polkl a poté se podíval na Gilberta, který jeho pohled taktéž opětoval. „Ty zrůdo!“ vykřikl, v dlani svírajíc bratrovu ruku. „Já-já,“ vykoktal a utekl pryč hledat ty dva blbce!

****

Stalo se něco?“ Poposunul si brýle na nose a upřeně se na něj podíval.
Zamrkal. „Od kdy ty nosíš brýle?“
Odjakživa, proč se ptáš?“
Myslíš si, že na to přijdou?“
Oni? Nenech se vysmát, jsou tak krátkozrací, že jim to nedojde ani když kolem nich projdeme. Mají před očima jen jeho a přitom...“ rozesmál se. Po chvíli se k němu přidal i druhý muž a celá místnost byla naplněna jen jejich sytými hlasy.
Když se dosyta vysmál natáhl k němu ruku a opatrně mu sundal jeho brýle. Složil je a položil na stolek. „Teď je potřebovat nebudeš Vinci!“
Máš pravdu. Ale chtěl jsem ti něco říct... ty černé vlasy ti slušely o moc víc!“
Já vím,“ stáhl si ho k vášnivému polibku. „Jen mě mrzí, že jsme tím ublížili Gilovi.“
Vážně,“ se smíchem jej políbil.
Jistě! Je to náš malý bratříček a my jsme využili jeho naivity, ale... bude to mít skvělé výsledky!“
Ano, jen ať jeho nenávist k tomu malýmu bastardovi vzkvétá!“
Teš se Kazu-chan,“ vykřikli společně ve víru vášně a divoce se políbili.
Žádné komentáře
 
LÍBILO-LI SE TI TU, TAK TĚ PŘÍŠTĚ ZNOVU UVÍTÁM. JESTLI NE, NEVADÍ.