Mimo mísu

KOUKNĚTE SE LIDIČKY A REAGUJTE

Hurikán

2. Minulost v nás 1/2


POZNÁMKA: vztahy mezi muži!

Komu se to nelíbí, ať prosím odchází.
PS: Vyskytuje zde vztah mezi bratry. I když jen okrajově, možná. Prozatím bez sexu.
Povídka - Hurikán!


Henry žil celý svůj život ve stínu svého staršího bratra. Ne, že by jej nenáviděl, on jej miloval.
Kdy jsem vlastně pochopil, že svého bratra miluji? No, začalo to když mi bylo dvanáct.
Teodor byl na mě vždy hodný, se vším mi pomáhal a neustále mě vyprovázel svým záhadným úsměvem. Nemohli mi ujít ty jakoby náhodné doteky, které mi věnoval když nebyl nikdo poblíž. Doteky, které byly na hony vzdálené těm, které by měl bratr bratrovi věnovat.
Zpočátku jsem netušil, že ten cit který ke mně chová není tak čistě bratrský jak na první pohled vypadá a pak... Bylo my dvanáct a kamarádi se začali ohlížet po holkách. Několik z nich se chlubilo tím, že se líbali, ale já... bratr mě držel skrátka. Rodiče si mě vlastně ani nevšímali, pro ně existoval jen on. Syn na kterého mohli být po právu hrdí. Co jsem jim mohl dát já! Byl jsem jen pouhou kopií jejich dokonalého prvorozeného syna. On byl ve všem nejlepší a já, já byl jen ubohý průměr.
Jediné, co nás dva mohlo spojovat byla láska k rychlým kolům. To bylo vlastně naše první a velké tajemství. Bratr si založil takový malý gang který po nocích brázdil silnice. Vymlouval se na schůzku s přítelkyní a oni mu věřili. Proč by ne!
Nikdy je nezklamal.
Vždy mi předhazovali jeho jedinečnost, vyjímečnost a nadřazenost nad ostatními. Ukazovali mi jej jako vzor ctnosti a... i přesto jsem ho nemohl nenávidět.
Měsíc po mých dvanáctých narozeninách jsem ho poprosil o laskavost. Zpočátku byl lehce vyděšený, ale nakonec...
Bratříčku?“ ta otázka ve větě byla jasně patrná.
Otočil se na mě s tím svým záhadným úsměvem.
Mohl bys mě naučit...“ zmlkl jsem a zamrkal. Řasy sebou zamžikaly a bratrovi jako kdyby na chvíli selhal dech.
Vytřeštil na mě oči a poté se na jeho tvář opět vrátil ten jeho charakteristický úsměv. „Copak?“
Přešlápl jsem z nohy na nohy a cosi zakuňkal. Věděl jsem že mi nerozuměl ale i přesto... moje odvaha zjevně vyprchala.
Jeho dlaně se dotkly mé tváře a prsty mi sjely na bradu a donutily mě abych se mu podíval do očí.
Pootevřel jsem rty a nervózně po nich přejel jazykem abych si je vzápětí olízl. Polkl až mu na krku povyskočil ohryzek a já se zmohl na jediné, opět jsem jen zakoktal. „Na-na-naučil...“
Co bys chtěl naučit?“ naklonil hlavu na stranu a pousmál se.
Chtěl bych se naučit líbat!“
Ucukl ode mě jako kdyby dostal přímý zásah elektrickým proudem. „To- to nejde,“ zašeptal tiše. „Tohle po mě nemůžeš chtít, Henry.“
Poprvé po dlouhé době mě oslovil mým jménem. Oslovil mě jinak než jen pouhým – bratře! Mé srdce na chvíli jako kdyby ztratilo svůj rytmus, aby se vzápětí rozbušilo přímo zběsilým tempem.
Teddy,“ natáhl jsem k němu ruku a prsty jsem obtočil kolem jeho. „Je to jen... polibek, nic víc.“
Ale,“ zakoktal a upřeně se mi podíval do očí.
Neucukl jsem.
Teddy se zhluboka nadechl a vzal mě do náruče, aby se se mnou vzápětí posadil na postel. Seděl jsem zády k jeho hrudi a on mě vískal ve vlasech. Natiskl jsem se k němu blíž a zaklonil hlavu tak abych mu mohl vidět do očí. Leskly se a jako kdyby dostaly zvláštní nádech, vypadaly jako zamlžené. Zhluboka dýchal, poté přivřel oči a na chvíli zadržel dech. „Dobře,“ zašeptal opět tiše. Objal mě v bocích a položil svoji hlavu na mou. „ale pak toho nelituj!“
Přes moji tvář se mihl úsměv. Vyprostil jsem se z jeho obětí, postavil se a opět se mu posadil na klín, tentokrát však čelem. „Neboj, nebudu.“

Vždy tady byli jeden pro druhého. Pomáhali si ve všem a ani jeden tomu druhému neodmítl pomoc. V ničem! A tak se vlastně ten den splnil tajný sen stršího z bratří. I když veděl, že je to nenormální a hlavně nemorální. Nemohl se tomu už bránit, nemohl svému bratříčkovi odmítnout žádost, ne když se na něj podíval těma svýma něžnýma a nevinnýma očima, už moc dlouho po tom jen toužil.

Teddy se ke mně naklonil a jemně mě políbil, aby se ihned, jakmile se naše rty setkaly, odtrhl. „To je všechno,“ zamumlal jsem zklamaně. Pousmál se a odhrnul mi vlasy z čela. Zavrtěl hlavou a po horním rtu mi opatrně přejel bříšky prstů. „Ne, to je začátek.“ odvětil. Znělo to jako slib a já se opět jemně usmál. „Jsi tak krásný,“ jeho šepot mi dolehl k uším. Zatetelil jsem se blahem a zavrtěl se na jeho klíně. „A dál?“
Teď už oba dva věděli, že už není návratu. Možná mladší z nich netušil, že to, co teď dělají není normální, ale... bylo to tak krásné, vzrušující.
Starší mladík se k mladšímu naklonil a spojil jejich rty v zpočátku váhavém polibku, který se změnil na vášnivý. Piřiskl si jej více k sobě a rukou kterou se neprobíral v jeho vlasech, přejel po bratrově boku. Henry zavzdychal do jeho úst a pak...

Venkovní dveře se s vrzotem otevřely a vzápětí se ozval hlas matky, po kterém následoval otcův. „Jsme doma!“ Odtrhli jsme se od sebe, ani jeden se na druhého nepodíval. Teddy vyskočil z postele a přitom mladšího ze sebe shodil. Henry se něj ublíženě podíval a poté odběhl do svého pokoje. Starší si nervózně přejel dlaní po tváří a z očí se mu spustil vodopád slz. „Teď už je na všechno pozdě!“

****

Léta ubýhala. Teddy už tři roky studoval ve městě, aby se několik dní před bratrovmi patnáctými narozeninami vrátil domů. Tam, kde všechno začalo, aby to nakonec vyústilo v konec, který jim měl být jasný už v den, kdy podlehli té spalující touze po těle toho druhého.

Nikdy ani jeden z mých rodičů se mnou neoslavoval mé narozeniny, jako kdybych ani neexistoval. Jediný kdo nikdy nezapomněl na mé narozeniny, byl můj bratr. I když se mi, bylo to asi tak měsíc před tím než zemřel, přiznal, že to on jim řekl že nechci slavit své narozeniny. Ani potom jsem ho nezačal nenávidět.
Henry,“ zaslechl jsem jeho hlas po dlouhé době. Stál nade mnou a usmíval se na mě. Bylo to to nejkrásnější probuzení po tolika letech. Jeho rty mě lákaly k tomu, abych ho políbil a tak jsem to udělal. Moje ruce byly rychlejší než mozek a tak jsem si jej k sobě přitáhl a hladově políbil. Na chvíli strnul, ale poté se k měmu polibku přidal.
Po chvíli se ode mě odtrhl a trhaně promluvil: „Mám pro tebe dárek, Henry.“
Posadil jsem se na posteli a nedočkavě se z něj snažil vymámit co za překvapení se za slovem – dárek, skrývá. Jen se tajemně usmíval a pak se naklonil k mému uchu a vnikl do něj jazykem, aby vzápětí začal mé ouško okusovat. „Zavři očka, zlato.“ zavrněl. Otřásl jsem se težce skrývaným chtíčem a splnil o co mě požádal.
Už? Už?“ nedočkavě jsem vyhrkl. Následoval jen pobavený smích a pak...
Máš je zavřený?“ otázal jsem se se smíchem.
Jo.“
Určitě?“ škádlil mě dál. „Neměl bych se přesvědčit?“ Zavrtěl jsem hlavou, ale neodpověděl mu. „Otevři tlamičku, ano!“
Olízl jsem si rty a splnil jsem jeho další požadavek. Vložil mě do pusy jahodu namočenou v čokoládě a poté mě chytil za ruku, aby mi do ní položil malou krabičku. Zatajil jsem dech, ale oči jsem neotevřel. Ještě mi to totiž nepovolil.
Můžeš.“ promluvil po chvíli. Cítil jsem na sobě jeho napjatý pohled a poté se mu podíval upřeně do očí. „Otevřeš to?“ zeptal se napjatě. Jiskřičky v jeho očích jej však usvědčily. Očekával moji reakci, které stále nepřicházela, protože jsem krabičku stále neotvíral.
Mám?“ otázka, které jej napjala ještě víc než kdybych se na dárek vrhl a pak nevěděl jak reagovat na to, co obsahovala tahle tajemně se tvářící krabička.
Musíš!“
Pomalu jsem sundal obal a pak krabičku otevřel. Zevnitř na mě svítily dva identické prstýnky. „Proč jsou dva?“
Ten druhý je pro toho kdo pro tobě hodně znamená. Ukazuje tvé city k osobě, která nosí tu samou věc jako ty.“ Oba dva jsme věděli co tím chtěl říct, ale věděl jsem, že mě do toho nechce nutit. A tak jsem udělal to, po čem on jen toužil.
Ten o něco menší jsem vytáhl a nasadil si jej na prst. Druhý jsem si chvíli prohlížel a pak jej vzal do ruky. Několikrát jsem ho přetočil v prstech a poté se mu podíval upřeně do očí. „Dej sem ruku,“ zavelel jsem a čekal. Kousl se do rtu a sklopil zrak k zemi, ale ruku dopředu natáhl. Políbil jsem ho na dlaň a poté přetočil jeho ruku hřbetem nahoru.
He-Henry,“ zakoktal a vzápěti jeho prst zdobil ten samý prsten jako byl ten můj. Usmál se a objal mě, aby poté položil svoji tvář na mou hruď. „Miluju tě.“
Já vím,“ přikývl jsem i když jsem věděl, že to nevidí.
Neměli bychom!“
Já vím!“
Žádné komentáře
 
LÍBILO-LI SE TI TU, TAK TĚ PŘÍŠTĚ ZNOVU UVÍTÁM. JESTLI NE, NEVADÍ.