Mimo mísu

KOUKNĚTE SE LIDIČKY A REAGUJTE

Byl mým osudem!

Byl mým osudem!


Vždy jsem tady byl pro něj. Byl pro mě něco jako bratr, ale on to viděl jinak. Nevím, kdy se to změnilo
z pouhého zbožňování a úcty, v lásku. Anebo to v té době bylo jen jako?
Možná to bylo mým chováním. Nebo mou osobou, kdo ví?
Neustále jsem jej musel dráždit a vidět jeho naštvanou tvář. Když přišel do školy se svým pracně vyvedeným účesem, Mimochodem to pro něj byla téměř několikahodinová práce - jeho vlasy totiž byly velmi nepoddajné. Bylo přímo nepsaným pravidlem, že zamířil do mé třídy a oznámil mi, že - „Dnes jdu na rande
s jednou holkou od vás ze třídy.“ Na tom by přece nebylo nic zajímavého, kdyby jemu nebylo patnáct a jí dvacet, že? Ale zpátky k jeho účesu. Vždy se posadil na místo přede mnou, opět malé odbočení - nestudoval se mnou vejšku, ale chodil na sousední střední, a upřel na mě ty své studánkově modré oči
a usmál se.
Prosím tě Eriku, která to bude dneska?“ naklonil se k mladšímu chlapci a rozcuchal mu jeho účes. Tohle však mělo očekávanou reakci a všichni, kdo seděli kolem to již znali. Erik se naježil jako kočka před psem a nafoukl své tváře jako žába, aby vzápětí zrudl jako paviánův zadek. Doopravdy vypadal roztomile a to jeho staršího kamaráda rozesmálo. „Proč jsi to zase udělal? Jsi otřesnej a já za tebou už nikdy nepřijdu.“
Nezapomeň, je to slib?“ odvětil mu.
Erik si odfrkl a odkráčel pryč, aby se vzápětí ještě otočil a vykřikl. „Jo, je to slib!“
To je dobře.“
Všichni však věděli, že neuplyne ani půl dne a Erik se v některé z poslucháren, které jeho starší kamarád navštěvuje, objeví jako vždy.
Dominiku, tebe baví ho neustále dráždit, co? Pamatuj si ale, že by ho to jednou mohlo přestat bavit. Jen mě udivuje, že sis nevšiml, že...“
Cože?“ odvětil oslovený a zakousl se do před chvíli koupené bagety. „Říkal jsi něco? Právě teď jsem tě neslyšel protože jsem...“ podíval se na svého spolužáka a zároveň i nejlepšího přítele zpod přivřených víček.
Nic.“ pohodil hlavou a zhluboka se nadechl. „Ty víš jak člověka rozhodit!“
Hmm?“ nechápavě. „Já vám fakt vůbec nerozumím! Oba dva se chováte jako zamilovaný puberťačky a já vůbec nevím jak mám s vámi mluvit.“
A tím Dominiku myslíš co?“ naštvaný výraz v jeho tváři dal vědět, že je blízko výbuchu. „Měl by ses někdy podívat do zrcadla a pokusit se na sebe udělat,“ jeho hlas byl slyšet čím dál tím víc tlumeně a Dominik musel napínat sluch, aby ho slyšel. „pohled alá - já vůbec o ničem nevím. Je to totiž strašně roztomilý a hlavně sexy.“
Tentokrát Dominik zrudl a podíval se upřeně na zem. „To doopravdy vypadám jako holka?“
Sakra, ty to dokážeš vždycky tak překroutit, zapomeň na to!“
V podobném duchu to probíhalo až do konce mého vysokoškolského života a pak se stalo to, co jsem měl očekávat již od začátku. Erik se mi pomalu, ale jistě začal odcizovat až pak...
Zase se u mě zastavil jako každý den, když mířil do školy, která byla na opačné straně města, a chlubil se tím s kým půjde dneska ven. Sakra, jako kdyby mě to mělo zajímat! Měl na sobě školní uniformu jakou jsem neměl možnost vidět ani zdálky a nezapomněl si nechat rozepnuté knoflíčky u košile. Jako kdyby čekal, že...
Sluchátka, která měl většinou na uších mu visela kolem krku a jeho zrudlé tváře vypadaly jako kdyby sem celou cestu běžel. A určitě tomu tak bylo, protože za dvacet minut měl být ve škole a tak tak stíhal. Hlupák, jako kdybych stál o to, vidět jej každý den. Co mi však chtěl říct, to bych nečekal ani v těch nejdivočejších snech.
Oznámil mi, že jede studovat do hlavního města Prahy a pak čekal na moji reakci.
Natáhl k němu ruku a položil ji na jeho rozcuchané vlasy. „Kde máš ten svůj slavný účes?“ usmál se nervózním úsměvem. „Víš, co by se hodilo k tomu tvýmu obojku, kterej máš na krku?“
Mladší chlapec zavrtěl hlavou a snad nevědomky pootevřel rty a přejel si po nich jazykem. Starší sevřel druhou ruku v pěst a křečovitě se usmál jako kdyby se musel silou vůle ovládat aby neudělal nějakou hloupost.
"Obojek," odvětil a postavil se, aby mohl dojít k oknu a opřít si čelo o jeho chladivé sklo. „Je dobře, že chceš něčeho dosáhnout, ale co tam vlastně budeš dělat?“
No, naši mi zase chtěli zaplatit soukromou školu, ale vymluvil jsem jim to. Chci se o sebe umět postarat tak jako ty!“
Dominik se rozesmál ale na Erika se nepodíval. „Jo? Víš jak je to těžké?“
Ano, a právě proto ti to chci dokázat! Chci ti dokázat, že nejsem jen rozmazlenej spratek a že se na mě můžeš ve všem spolehnout!“
Tentokrát se už na něj starší z nich podíval. Nemohl skrývat překvapení z toho, co ten mladší řekl. „Proč?“
Ty to do dnešního dne nevíš?“
Jeho oči se v té chvíli leskly, ale toho si Dominik nevšiml. Na oči jako kdyby mu padl závěs. „Co bych měl vědět?“
Důrazné zavrtění hlavy toho většího, ale mladšího, to byl zoufalý pokus o zastavení slz, které se hromadily
v jeho očích jako voda při záplavách za hrází, která tu sílu nemůže udržet i když se drží zuby nehty. „To je jedno. Sbohem!“ vykřikl a byl pryč.
****
Trvalo to dlouhé roky než jsem se s Erikem zase setkal a dopomohla k tomu jen pouhá náhoda. Já pracoval
v jedné reklamní agentuře, která měla smlouvu s modelingovou agenturou zabývající se oblečením pro mladou generaci a to hlavně mužů. Do očí mi padla jedna z prvních fotek a já nemohl uvěřit tomu, koho na ní vidím.
V tu chvíli šlo o prádlo a na té fotografii byl člověk, který mi tolik let nedal spát. Pohled, který říkal - pojď si se mnou hrát! Mé srdce sevřela ledová pěst a první myšlenka byla tak děsivá až jsem se jí sám zalekl. Ten kluk je tak sexi! A to my potvrdil jeden z mých spolupracovníků, který mi tu fotku přímo vytrhl z ruky. „To snad není pravda, tohohle jsem zrovna včera vyšukal!“
Co-cože,“ zakoktal jsem a přímo brunátný vzteky jej chytil za klopy jeho saka. „Zopakuj ještě jednou co jsi řekl a mě rovnou do očí!“
Niku, co šílíš! Jsi snad jeho otec anebo matka? Nikdo jej do toho nenutil a rád ti klidně zopakuju, co říkal když jsem mu vystříkal tu jeho rozkošnou prdýlku.“ Olízl si lascivně rty a položil mi ruku na hrudník aby mě od sebe odstrčil. A pokračoval tam kde skončil. „Byl úžasně těsnej a jak mi ho svíral...“ Víc už nestačil říct, protože moje ruce byly rychlejší než mozek. Na tváři mu přistála má pěst.
Tohle by stačilo!“ okřikl nás náš šéf. „Dominiku, měl byste říct jaký je váš vztah k tomu mladíkovi. Nechceme přeci, aby to ovlivnilo vaši práci.“
Zhluboka jsem se nadechl a posadil se na křeslo. „Je pro mě něco jako mladší bratr.“
Dobře. Zítra se tady zastaví a chci po vás, aby jste jej přichystal na focení oblečení pro volný čas. Začínáte u nás a tak si musíte projít všemi fázemi práce. Jako první...“
Kráčel se starším mužem, který měl položené ruce kolem jeho ramen a zaníceně si povídali. „Vidíš ty dva? Já kdybych nevěděl, že je to jeho manažer, tak...“
Je vidět na co myslíš!“
Prosím tě Dominiku vždyť mě znáš. Sice mám blbý keci, ale nikdy bych nevyužil svoji moc k tomu dostat se mu do kalhot. Sice by stál za hřích, ale když jsem slyšel cos udělal našemu Casanovi!“
To přeháníš!“ odvětil jsem mu a měl se k odchodu. On mě však zastavil jediným dotekem na rameni. Nečekaně jsem se po něm ohnal až uskočil a nezapomněl vykřiknout.
Výkřik našeho fotografa jej donutil podívat se naším směrem. Upřený pohled mým směrem a následné sklopení hlavy, dalo vědět, že mě poznal. Mám se k němu hlásit? Mám... On to však vyřešil za mě.
Poté se podíval na svého manažera a zaníceně si začali povídat. Jak se dalo poznat z jejich gestikulací a následných kradmých pohledů naším směrem.
Michal si mě k sobě přitáhl. „Co s ním teda máš?“
Co bych s ním měl sakra mít? Jen jsme se kdysi dávno znali a to je všechno. Víš přeci, že mě chlapci nikdy nepřitahovali a hlavně, dostal jsi mě sem proto, že ti nebudu stát v cestě jako ON!“
Dominiku!“ Veselý výkřik mého jména tím jeho... jak by řekl náš Casanova... sladkým hláskem. To oslovení mě z nějakého, pro mě neznámého důvodu, celého roztřáslo. „Niku, nečekal jsem, že tě poznám zrovna tady!“
Otočil jsem se jeho směrem a snad nevědomky natáhl ruku, abych se dotkl jeho vlasů. Poté jsem však ruku nechal volně klesnout podél těla a jen se na něj bezradně podíval. Co mám sakra říct?
Dnes mě vlasy cuchat nebudeš?“
Ne. Nechci ti kazit tvoji image sladkýho hošíka, které ti určitě trvalo několik hodin.“ Nevím proč, ale v té chvíli jsem cítil jak mi do tváří stoupá horkost. Zrudl jsem jako nějaký pubertální blázen.
Erik se jen pousmál a to mě donutilo, abych se mu podíval do očí. Ty veselé jiskřičky... ne, vůbec se nezměnil, ani trochu.
Co se děje, Niku? Kde je ta tvoje kousavá nálada?“ ozvalo se mi za zády.
Hned jsem věděl o koho jde a Erikovo zblednutí dalo vědět, že jej poznal taky. Určitě nechtěl, abych je zrovna já viděl spolu. Ale... on vlastně neví, žw já vím, co se mezi nimi stalo.
Promiň, ale já už musím jít... manažer mě volá. Tak ahoj a někdy hodíme řeč,“ zamumlal a byl pryč.

****

Dominik nemohl z nějakého důvodu od té doby, co se znovu setkal s Erikem, spát. Trápili ho noční můry. Přičítal to sice tomu, že se moc dní nevyspal z toho důvodu, že několik měsíců nemohl najít práci a pak se na něj usmálo štěstí v podobě fotografa, který ho sám od sebe oslovil. Zpočátku chtěl, aby se stal tváří jeho firmy. Když to však Dominik odmítl se slovy –Já nejsem stavěný na to, abych se nakrucoval před davy lidí! Tak si to rozmyslel a vzal ho jako svého asistenta. Ředitelem však byl jeho otec a ten mu dal jasně najevo, že takhle by to nešlo! „Ten tvůj nový objev nesmí přeskočit ty, kteří se na tohle místo dřeli tolik let. Pokud se však jeho kvality projeví, pak nemám žádné námitky!“
A od té doby jako kdyby neustále chodil po rožhaveném uhlí. Stal se takovým „děvčetem“ pro všechno. Když někdo cokoli potřeboval musel to sehnat stůj co stůj a pak se na něj nečekaně usmálo štěstí!
Během pár minut, které byli vyhrazeny přestávkám se věnoval svému koníčku – reklamním návrhům, a jedno z těch děl měl rozpracované, když se za ním objevil sám Velký šéf.
Nic neříkal a Dominik o něm nevěděl, ale pak se ozvalo: „Tohle vypadá dobře, co bys řekl tomu, že tě zaměstnám jako...“
A tím to všechno pro něj vlastně začalo!
Několikrát se o něj také pokoušel zástupce ředitele, který byl známý tím, že si před ním nemohl být jistý nikdo, kdo vypadal alespoň trochu k světu.
A tak si před ním nemohl být jistý, ani žádný atraktivní muž.

****

Filip jej zamyšleně pozoroval a podložil si hlavu dlaněmi, aby na něj pořádně viděl. Takhle zaníceně a hlavně naštvaně jej neslyšel mluvit již od střední školy.
Dokážeš si to představit? Ten idiot se normálně chlubil, že se vyspal s klukem, kterej by mohl být skoro jeho synem! A hlavně...“
Nerozčiluješ se tak jen proto, že je to Erik?“
Chápeš... Co jsi tím myslel?“ odbočil od tématu, protože to co Filip řekl jej vyhodilo z konceptu. „Oh ne, tak to není já jen nemám rád lidi, kteří se chlubí takovými věcmi.“
Jsi si jistý?“
Jasně, Erik je pro mě něco jako bratr a...“
Hmmm, tohle říkáš pořád! Ale nikdy jsem tě takhle neviděl od té doby, co byla napadena tvá starší sestra. Hlavně sis vždycky od všech držel odstup a nikdy jsi nikomu nedal najevo své city a teď jsi napadl člověka jen proto, že se vyspal s někým koho znáš. Nezdá se ti, že je v tom něco víc?“
Ne,“ snažil se to vehementně popírat, ale Filipův pohled dával vědět, že mu nevěří ani slovo. „Já jsem ho chtěl vždycky chránit až do té doby než se usadí a někoho si najde, ale pak odešel a já nevěděl co dál. Tohle přišlo jako blesk z čistého nebe a já jsem za to rád!“
Tohle nadšení pro tak jednoduchou věc! On doopravdy jen chtěl, aby byl ten chlapec šťastný a přitom by stačilo jediné... dát průchod svým citům. Dominik prostě přes to všechno neviděl to, co bylo nad slunce jasné každému, kdo je viděl spolu. Nechápal, že jej ten chlapec nejenom obdivuje, ale i... miluje.
Ten chlapec, kterého on viděl jen jako mladšího bratra, jej miloval celým svým srdcem a chtěl mu dokázat, že stojí za to, aby mu i Dominik mohl svoji lásku dát.
S tebou je to fakt těžký,“ okončil svůj vlastní vnitřní monolog a chytil jej za ramena. „Kdy konečně otevřeš ty svý zelený oči!“ Nechápavý pohled Dominika jej rozesmál. „Neřeš to, já jen mluvím sám pro sebe. Dali jste si pak někde sraz? Nebo ti dal alespoň své číslo?“
Jasně, když jsme skončili s focením tak se za mnou zastavil a do ruky mi vtiskl lístek. Bylo na něm napsáno... Sakra, kolik je hodin!“
Druhý muž se podíval na svůj mobil a odvětil: „Za deset tři!“
Do prdele! Ve tři mám být...“

Nervózně jsem se rozhlížel kolem sebe a vyklopil do sebe už druhou sklenici whiskey.
Otřásl se.
Na tohle jsem nikdy nebyl! Co tady vůbec dělám? Vypadám jako kdybych se nemohl dočkat, že... je snad tohle rande? Rozesmál se nad svými vlastními myšlenkami. Nik to takhle nevidí!
Ty už seš tady,“ vyrušil jej hlas člověka, kterého... „To jsem rád, jen jsem na sebe naštvanej, že jsem dorazil tak pozdě. Sorry, ale úplně jsem zapomněl na čas. Když jsem s Filipem, tak...“
Srdce se mi zastavilo až v krku. S Filipem? „To je ten tvůj přítel ze studií, že? To jste si zůstali tak blízcí i po tolika letech? Co teď vlastně dělá? Pokud si to dobře pamatuji, tak jeho otec vlastnil právnickou firmu, ne?“
Jo, přesně tak. No a on tam pracuje. Dokonce mě jednou požádal abych pro něj pracoval jako sekretář, ale zdálo se mi to trochu mimo. Tahle práce je spíš pro ženy!“
Erik vyprskl všechno co nestihnul spolknout přímo na Dominika. „Promiň, já...“ snažil se zachránit situaci. Vzal ze stolku ubrousek a dal se do stírání kapek, které ulpěly nejenom na Dominikově tvář. Když však položil ubrousek na jeho klín... vyskočil a vytrhl mu jej z ruky. „Tohle zvládnu sám.“
Promiň,“ zašeptal Erik tiše.
Dominik se na něj otočil a zatvářil se nanejvýš nechápavě. „Za co se omlouváš?“
Já... promiň,“ opět zašeptal a položil ruce do klína.
Tentokrát se starší z mužů doopravdy naštval. „Neomlouvej se za nic! Za prvé nevím, za co se chceš omlouvat a za druhé... rozčiluje mě to!“
Bylo to za to, že jsem ti nedal tolik let vědět co se mnou je. Bylo to za to, že jsi o mě nic nevěděl tak dlouhou dobu a přitom jsi se o mě staral jako o někoho na kom ti záleží... a přitom jsem jen cizí člověk.“
Ne, pro mě nejsi cizí. Jsi...“ Dominik se odmlčel a Erik mu přímo dychtivě visel na rtech, ale poté jakmile pokračoval jeho pohled zvadl. „... jsi pro mě část rodiny. Jsi jako můj mladší bráška.“
Ale tohle já nechci,“ opět zašeptal tak tiše, že to on ani nepostřehl.

****

Ten na nervy jdoucí pocit jakéhosi vnitřního strachu. Pocit, že pokud neudělám krok a nesdělím mu své pocity narovinu, tak... ničeho tím určitě nedokážu, protože pro něj je to něco nenormálního až nemorálního. Nikdy by nepřipustil abych jej miloval.
Ale ten pocit, že se tím třeba něco změní a on dokáže pojmenovat city které ke mně chová jinak než sourozenecká láska. Vždyť ani nejsme sourozenci, ne v tom pravém slova smyslu. Sice je on synem mého nevlastního otce, ale se mnou, se mnou nemá nic společného.
Možná jen ten, pocit!
Vždy tady byl pro mě, ale jednoho dne, ze dne na den se moje city zcela změnily a já jen začal vidět jako muže. Člověka kterého bych mohl milovat abych nakonec zjistil, že jej už dávno mám ve svém srdci. Je ke mně přitoután a nechce se pustit i když jsem se tak moc snažil se od něj odprostit. Dokázal jsem mu do očí lhát, že... žádná z těch dívek mě nikdy nezajímala a on... nikdy mi neřekl že ví o tom jak jsem prolhaný. Ale kdo by věřil takovému puberťákovi jakým jsem byl já! Nemohl jsem mu říct o svých citech. Proč to ale viděli všichni jen on ne!

Jen ten letmý dotek jeho ruky na mé. To šimrání, když mě nedopatřením sevřel v náručí. Vždy mě chránil před okolím a před sebou samým, ale před sebou mě ochránit nedokázal. I to jeho dráždění a ničení mého drahoceného účesu.
Kvůli němu jsem se dokázal osamostatnit abych nakonec zjistil, že jsem doopravdy jen rozmazlenej spratek, který nic nedokáže bez pomoci druhých. Na vrchol mi pomohl zase někdo další a já se uviděl pravýma očima. Dokázal jsem se prodat jako laciná děvka a nechtěl jsem, aby to kdokoli z mého předchozího života zjistil a pak se objeví on.
Objeví se tam kde ho nikdo nečekal, ne já!
Vždy jej rozrušilo, když byl středem pozornosti a to nebylo díky jeho vizáži vůbec težké. Problém byl v tom, že on neviděl svoji vlastní dokonalost. Možná si vždycky myslel, že jsem to já kdo vábí ty můry, které se kolem nás tak často vyskytovaly. Všichni jej přehlíželi, tak to viděl on. Ale oni jen měli strach, strach z toho, že pro něj nebudou dost dobrými k tomu, aby s nimi alespoň na chvíli ztratil řeč.
Jeho atraktivita se snad právě skrývala v jeho nevědomosti. I přes svůj věk byl stále tak naivní. Neztratil nic ze svého vlastního já. Nebyl vystaven tomu zhoubnému vlivu moci a slávy!
Skrýval se v naší vesnici a pak udělal tu chybu. Chybu, která by se mohla stát jeho osudovou.
Ne, tentokrát tu budu já. Tentokrát jej ochráním i za cenu toho, že se sám zničím. Nesmím dopustit aby zničili jeho čistou duši plnou naděje!
Proč jen opustil tu pracně vytvořenou ideu nádherného světa.
Tolik let se dokázal postarat sám o sebe.
Viděl mě jako mladšího bratra, kterého je potřeba chránit.
To proto odešel od svého otce a nechal jej aby se o mě staral jako o vlastního. Vzdal se otcovské, ale také mateřské lásky, kterou by mu má matka jistě dala.
Stal se sirotkem z vlastního přesvědčení, že nesmí stát v cestě vytvoření rodiny. Možná se ONI zpočátku snažili, aby vše přehodnotil, ale... jej nepřesvědčili.
Jeho matka zemřela a on se nedokázal odprostit od toho, že by jí otec měl být i nadále věrný. I když věděl, že je to čiré bláznovství.
Zpočátku mu nemohl odpustit to, že ji v jeho očích zradil, ale poté, když viděl štěstí v očích vlastního otce, pochopil. Pokud má být jeho otec šťastný, on musí z jeho života zmizet tak, jako kdyby nikdy neexistoval.
Poprvé jsem jej viděl jen náhodou. V té době mi bylo dvanáct let a žil jsem v rodině, která měla všechno a tohle všechno mi dávala plnými doušky. Já však toho jen využíval. Stal jsem se rozmazleným spratkem, který pokud nedostane to co chce, dokáže se vztekat tak dlouho až to nakonec má.
Dřív jsem byl rád za trochu pochvaly a úsměvu, alespoň jednoho milého úsměvu ze strany otce.
A to byl můj vlastní otec.
Ale těch doopravdy milujících bylo málo a pak... pak se láska změnila v nenávist aby postupně přešla v lhostejnost. Lhostejnost, která byla stokrát horší než křik, nadávky a údery. V lhostejnosti totiž nebyl pro vůbec žádný cit místo. To, že se má matka znovu vdala nás zachránilo!
Naše zahrada se skrývala před zraky všech lidí, ale pak jsem zaslechl hlas, který se mi zarýval do srdce. Ne, nechápal jsem to. V té době jsem ani nevěděl, co je to mít někoho rád, ale ten hlas jako kdyby ve mně rozechvěl nějakou skrytou strunu. Zpočátku jsem si myslel že jde snad o ženu. Tak něžný a přitom vášnivý hlas přece nemůže mít muž. Později jsem zjistil jak moc jsem se mýlil.
Bavil se s mým nevlastním otce a jejich hlasy byly tak jiné než když mluvil se mnou! Byl v nich cit, ale úplně jiný než ten náš. Plot byl dřevěný a tak jsem se přes něj mohl podívat na dva lidi, kteří my zcela změní život. To jsem však hned nevěděl!
Chvíli jsem je hledal a pak jako kdyby my spadla čelist. Tak nádhernou a éterickou osobu jsem doposud neviděl. V první chvíli jsem byl na stoprocent přesvědčen že jde určitě o ženu, ale pak se podíval mým směrem a já... „Otče, doopravdy chceš, abych se o něj postaral?“
Ta tvář a ten pohled, který říkal... proč zrovna já? A já si v té chvíli uvědomil, proč mi je jeho tvář tak povědomá. Ty jeho oči mi to prozradily. Ten člověk byl zlomený, ale stále si zachovával svůj odstup., který nechtěl připustit, že by mohl v něčem selhat. Držel se zuby nehty a i přes to, že všechno ztratil, stále věřil, že jej čekají lepší zítřky. Žijící odkaz ženy na fotografii v pracovně otce!
I když v té době, když ji fotografovali věděla, že brzy nadejde její čas a opustí všechny kdo ji na tomhle světě milovali! I přes tu přímo do očí bijící pravdu, že ani nemá sílu na to se usmát! Přes tohle všechno to dokázala, i když její oči jako kdyby tenhle svět již opustily. Její úsměv byl přesně takový jako úsměv jejího syna v ten den, kdy jsem jej uviděl poprvé! I on jako kdyby věděl, že brzy odejde. Jako kdyby byl se vším smířený, ale stále alespoň v koutku srdce doufal a věřil, že bude líp.

****

Daniel zamyšleně vyhlédl z okna. Přemýšlel o tom jestli před devíti lety neudělal osudovou chybu svého života. Proč se jen nechal přemluvit svým otcem k tomu, aby se postaral o svého mladšího, nevlastního bratra, když museli na několik měsíců opustit republiku? Tolik let si od jeho nové, náhradní rodiny držel odstup. Ze začátku nemohl svému otci odpustit, že se nedlouho po matčině smrti znovu oženil.
Oženil se i přes to, že ji tolik miloval. Začal jej pak nenávidět, aby nakonec zjistil, že... Ne, nepřestal ji milovat, jen chtěl zapomenout!
Pak stačilo jen jedno jediné – musel se od svého otce odprostit a nechat jej aby udělal šťastným někoho dalšího. Ne, nemohl to udělat společně s ním. Ne, věděl, že svému otci strašně moc připomíná zemřelou lásku jeho života. Když poté uviděl novou ženu svého otce, pochopil proč si vybral zrovna ji. Byla tak jiná než jeho matka. Úplně jiná!
Jeho matka byla tajemná a krásná, její oči toho tolik slibovaly.
Naopak ona byla... ano, byla to pěkná blondýnka, která rázně stála za vším co si předsevzala.
A toho kluka? Viděl jsem ho jako malého a hlavně šíleně rozmazleného parchanta. V malém městečku se toho totiž moc neutají! Co chtěl, to dostal! Pak jsem ho, ale poznal a musel jsem si svůj názor na něj trochu upravit. Ano, byl rozmazlený, ale jen proto, že se mu jako malému nedostávalo dost lásky. Jeho vlastní otec mu ubližoval, aby jej poté zcela ignoroval. Nepoznal co je to láska otce a jeho pochopení. Ona to jen chtěla napravit. Chtěla mu vrátit ty šťastné dny, které ztratil, když žila s tyranem!

****

Trávil v tom obrovském domě už druhý den, ale stále měl v živé paměti to, co se stalo když poprvé vešel do domu a setkal se svým mladším bratrem. Doopravdy byla úplně všechno pravda, klevety nelhaly – je to rozmazlenej spratek.

Seběhl do vstupní haly jen v triku a špinavých kalhotách. –Kdyby moje matka viděla jak se zatvářil když mě uviděl.– Zatvářil se tak otráveně až jsem měl chuť mu dát takovou facku až by upadl na zem. Nechápal jsem co se mnou dělá. Nikdy na mě takhle nikdo nepůsobil a to jsem se za tu dobu, co jsem žil sám, setkal doopravdy s mnoha lidmi.
Musel jsem se nějak uživit a sehnat práci pro mladého šestnáctiletého kluka nebylo nic lehkého. Téměř všude se mnou vyrazili dveře a tam kde by mě vzali, tam jsem zase nechtěl já. Nakonec jsem se však musel spokojit i s tím co se mi naskytlo. Sice jsem musel každý den dojíždět, ale za ty peníze to stálo!
Kdyby se to však dozvěděl můj otec, musel bych se hambou propadnout. K vlastnímu zděšení jsem jednoho dne v tom baru zahlédl i jednoho známého.
Ale zpátky k mému malému bratříčkovi.
Otče? Tak tohle má být moje nová chůva? Měl jsem za to, že jsme se dohodli na tom, že to bude pěkná holka.“
Zalapal jsem po dechu. –Jak se může k mému otci takhle chovat? Spratek.– Nadechl jsem se k odporu, ale ruka na rameni mě zastavila.
Tenhle mladík je tvůj bratr a uvolnil se k tomu, že tu s tebou těch několik měsíců zůstane. Musel kvůli tomu přestat chodit do práce...“
No a co? Mě to vůbec nezajímá!“
Hej, co si jako o sobě myslíš? Tati já ti říkal, že to–...“
Opět mě zastavil v půlce slova a nešťastně pokrčil rameny. „Promiň, ale ty jsi naše jediná naděje. Nechápu proč, ale nikdo to s ním nevydrží déle než dva týdny.“ Poté se otočil na Erika a promluvil na něj: „Dominik ti pomůže s učením! Na střední patří mezi nejlepší v ročníku.“
Šprt,“ zavrčel a poté vyběhl zpět do svého pokoje.
Otec mě objal kolem ramen. „Nic si z toho nedělej, když byl malý tak si toho hodně protrpěl. Jen chce být středem pozornosti.“
Hmm, ale já nejsem jeho hračka!“
Tak jsem to přece nemyslel! On jen potřebuje lásku a také trochu té přísnosti, ale já to nedokážu! Zažil toho za těch dvanáct let, co je na světě, doopravdy hodně. Jen s ním měj trochu trpělivosti.“
Dobře!“


Zase jeden z těch téměř nekonečných večerů. Měl jsem toho opravdu už dost. Doopravdy jsem pro něj byl jen chůva. Dokonce, i ve svých dvanácti letech, nemohl usnout bez pohádky.
Tak to šlo den za dnem až se nakonec přiblížil můj poslední den pobytu zde. Erik konečně usnul, to jsem si alespoň myslel, a mě zazvonil mobil. Stihl jsem jej vzít dřív než ho mohl probudit a na druhém konci se ozval hlas mého nejlepšího přítele. „Niku, nechtěl by ses dneska zastavit v baru? Je tady bez tebe taková nuda! Anebo, co bys řekl tomu, že tě přijdu navštívit s párkem hezkých holek.“
Zbláznil ses? Hlídám svýho malýho brášku!“
Stejně spí,“ odvětil, „ je to přece jen dvanáctiletej kluk a ti v tuhle dobu obvykle spí.“
Jak to ty můžeš vědět?“
Filip se dramaticky odmlčel a pak řekl: „Mám přece ségru!“
Tak dobře, kolem půlnoci se zastavím a zůstanu tam tak na hodinku, jasný!“
Super, holky se tě už nemůžou dočkat.“
Opatrně jsem vstal z křesla a vydal se ke dveřím. Chlapec cosi nespokojeně zabručel a přikrývka mu sjela z těla. „Sakra,“ zavrčel jsem. Vrátil jsem se zpět a přikryl jej až po bradu. Poté jsem opatrně zavřel dveře a nevšiml si Erikových pootevřených očí.
Vrátil jsem se kolem druhé hodiny v povznesené náladě a jaké bylo mé překvapení, když jsem jej uviděl na pohovce v obývacím pokoji, který se nacházel hned naproti vchodovým dveřím. Seděl ve vzpřímené poloze a hlava mu pomalu padala do klína – spal!
-Ten hlupáček na mě čekal!-
Přistoupil jsem k němu a vzal jej do náruče. Otevřel na mě své modré a hlavně uplakané oči a popotáhl. „Měl jsem strach, že se už nevrátíš!“
A proč bych to dělal?“ odvětil jsem tak tiše, že jsem ani v té chvíli nevěděl, jestli jsem to doopravdy řekl. Jeho další slova mě však utvrdila v tom, že ano.
Táta to taky udělal! Tvůj hlas, když jsi mluvil do telefonu – zněl jsi tak šťastně. Já ti tak závidím,“ vykřikl, aby do mě vzápětí začal bušit svými malými pěstičkami.
Jsi můj malý bráška a já se o tebe chci postarat. To je všechno!“
Pohladil jsem jej po tváři.
Doopravdy?“ šťastně se usmál. Ty jeho rozzářené oči i přes ty slzy, byl to ten nejroztomilejší malý bratr jakého jsem kdy viděl.

****

Všechny pracovní dny byly k uzoufání stejné a Dominik jako kdyby se mi vyhýbal. Vždy udělal jen to co bylo bezpodmíněčně nutné a pak zmizel. Ptát se na něj někoho ze zamětnanců anebo dokonce jeho spolupracovníků na to jsem neměl nervy. Mohl bych třeba potkat toho idiota, s kterým jsem se na jedné z mnoha okcí vyspal – o to jsem doopravdy nestál! S odstupem času jsem nechápal co mě k tomu vůbec vedlo? Vždyť ani nebyl můj typ!
A pak to přišlo! Dominik se objevil s ženou a nebyla to jen tak ledajaká žena, byla přímo nádherná a z pro mě nejasného důvodu mi někoho připomínala. Objímali se a vřele se na sebe usmívali.
Niku? Kohopak jsi nám to sem přivedl?“ ozval se vemlouvavě náš Casanova a usmál se úsměvem, který sám nazýval – neodolatelným!
Ten se jen záhadně usmál a dál pokračoval v hovoru s neznámou dívkou.
Erik se natočil k fotografovi. „Vy Dominika znáte, kdo je ta pohledná žena?“
Copak ty to nevíš? Vždyť jste přátelé z mládí!“
No, to není zas tak úplně pravda. Je to můj bratr.“ zamumlal jsem neochotně a sklopil pohled. A tak jsem neviděl jeho potěšený pohled.
Aha,“ tajemně se usmál a poté se k Erikovi naklonil tak těsně až se téměř dotýkali nosy. „Ta dívka je jeho...“
Nedokončil protože je vyrušil sám Dominik. „Nikolasi, kde zase jsi? Potřebujeme tě tady na place, začíná další kolo!“
Promiň, ale Nik si mě žádá!“
Jasně,“ drtil jsem mezi zuby a pak si na tváři vynutil úsměv. „Budeme v tom pokračovat později!“
Usmál se na mě. „Jo, co takhle zítra v baru naproti! V sedm večer!“ a byl pryč.

Nikolas se nebezpečně nahnul k Erikovi a já na chvíli přestal myslet. Co ten idiot dělá! Zase jsem prvně konal a pak myslel. I když jsem tady byl s ní, měl jsem oči jen pro něj! Nejlepší kamarádka mé zesnulé sestry, jediný člověk před kterým jsem neměl tajnosti, ale kdybych jí řekl jak se chovám když je tady on! Nevím jak by se zachovala. „Nikolasi, kde zase jsi? Potřebujeme tě tady na place, začíná další kolo!“ Daniela se na mě schovívavě usmála a stiskla moji ruku ve své! Jako kdyby věděla!
Za chvíli se objevil vedle mě. Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha: „Takže s ním mám zítra rande, v sedm večer!“
Zatrnulo ve mně, ale nedal jsem to na sobě znát. Vždyť to je hloupost! Za žádných okolností mě nemohl přitahovat někdo jako on a navíc – je to bratr! Usmál jsem se na Danielu a přitáhl si ji k sobě. „Co bys řekl takovému rande ve čtyřech?“
Jasně, proč ne!“ odvětil přes počáteční vyděšený výraz, zcela klidně. „Pokud to tvé přítelkyni nebude vadit a pokud Erik také nic namítat nebude, tak...“
Daniela lehce zčervenala a silněji sevřela moji ruku. „To by bylo skvělé, že Dominiku. Tak ráda bych poznala i tvého malého brášku!“
No jak vidíš tak není zas tak malý!“

****

Večer se již pamalu blížil a já... neměl jsem na tu blbou hru přistoupit. A to jsem ještě nevěděl, že tam přijde on a navíc s ní. Kdybych nebyl takový hlupák a svěřil se mu se svými city, tak... možná by mě začal nenávidět, ale alespoň bych věděl jaké mám šance!
Bylo pět minut po sedmé a já se konečně odvážil vstoupit dovnitř. Bar mě přivítal přímo až intimní atmosférou a já si s hrůzou uvědomil, že je dnes 14. února! Moje zděšení se ještě znásobilo, když jsem uviděl dvojici která seděla u stolu společně s Nikolasem. To snad nemyslí vážně! Byl jsem v pokušení otočit se a zmizet, ale Nik mě zastavil. „Tady jsi! Měli jsme strach, že jsi snad zaspal.“
Skousl jsem spodní ret a zhluboka se nadechl, abych na tváři vykouzlil něco podobného úsměvu a nejspíše se mi to i povedlo. Možná bych se mohl živit herectvím. „Omlouvám se, ale v první chvíli jsem nevěděl co si mám obléct a pak... nemohl jsi mi říct co je za den!“
Omlouvám se,“ potutelně se usmál. Já však věděl na sto procent, že to udělal naschvál. „ale já myslel, že souhlasíš právě díky tomu. Měl jsem za to, že je to rande.“
Ten bastard a já se snížil k tomu, že jsem se ho zeptal na to jaký ti dva mají spolu vztah! Hajzl! „V pořádku, promiň, že mi to nedošlo. Oblékl bych si něco vhodného. Co takhle... počkejte chvilku!“ Vyhrkl jsem a odběhl k baru.

Naklonil se s k barmanovi a cosi mu zašeptal, ten se jen lehounce usmál a naznačil mu aby jej následoval dozadu. O co se snaží? Několik minut se nic nedělo a já se nervozitou nemohl ani pořádně soustředit na hovor, který spolu vedli ti dva! Až když na mě promluvila Daniela: „Co si o tom myslíš?“
Cože?“ zeptal jsem se doopravdy inteligentně. Chtěla něco říct ale místo toho se podívala přese mě a vypadala patřičně překvapeně. A tak jsem udělal to jediné co jsem mohl. Otočil jsem se tím samým směrem jako ona a jen zíral na Erika, který si to mířil přímo k nám v rajcovním oblečku! Kraťásky, které mu těsně obepínaly jeho boky a zvýrazňovaly jeho zadeček. Nahoře měl jen šle-kšandy, které nezakrývaly vůbec nic, jen zdůrazňovaly jeho svaly, které získal během své sportovní činnosti na střední.
Ani teď však nezahálel a občas navštívil posilovnu či si zahrál basketball ve kterém byl na škole excelentní. Patřil mezi nejlepší, stejně jako já ve studiu.
Nikolas se ke mně opět naklonil: „Vypadá skvěle, co říkáš!“ Jen jsem polkl a pak přikývl.
Dominiku, proč jsi mi neřekl, že je tvůj bráška tak sexy!“
A co by se stalo? Vyjela bys po něm?“
Co-co...“ zakoktala.
Naštěstí mé vzrušené pozorování vyrušilo nečekané zazvonění telefonu. „Ano,“ odvětil jsem nadšeně jakmile jsem telefon zvedl. Chvíli jsem jen poslouchal a pak nevěřícně stiskl červené tlačítko. „To snad ne!“
Erik byl za chvíli u nás a nejspíš si všiml mého zděšeného pohledu a hlavně jej spíš nejvíce zarazilo to, že jsem mu něco kousavého neřekl. „Stalo se něco?“
Pohlédl jsem na něj se slzami v očích, vyskočil a poté jsem ho objal. Opět cosi zakoktal, ale mé objetí opětoval. Položil mi hlavu na rameno a poplácal mě po zádech. „Řekni mi to.“
Tvoje... matka...“
Co se jí stalo?“ odtrhl se ode mě a vyděšeně mi zíral do očí.
Zavrtěl jsem hlavou. „Tvůj... otec... napadl!“ To bylo jediné, co jsem ze sebe vysypal. Odtrhl se ode mě a chtěl někam běžet, já ho však zastavil. „Počkej, to není dobrý nápad. Musíš si na sebe něco vzít, chceš jí snad nějak přitížit?“
Je to moje chyba, ja musím!“
Chytil jsem jej za ruku a přitáhl ho k sobě. Vrhl se mi do náruče a tiše se rozplakal. „Ty za nic nemůžeš!“ šeptal jsem mu tiše do vlasů. „Děti nemohou za činy svých rodičů.“

Díval se upřeně před sebe a já se na něj co chvíli podíval, abych se ujistil, že... bude v pořádku. Řídit a navíc se věnovat té hromádce neštěstí vedle sebe, nic nebylo těžšího než tohle. Kdybych jej jen mohl sevřít na chvíli v náruči a... Zavrtěl jsem hlavou. Na co proboha myslím. Opět jsem se začal zcela věnovat řízení.
Proč?“ zašeptal.
Zešlápl jsem brzdu, auto poskočilo a pak se zastavilo. Kdybychom nebyli připoutáni určitě by se nám něco stalo. Pohlédl jsem na něj. Erik stále jen zíral před sebe, ruce položené v klíně a na propletené prsty mu dopadaly první kapky. Aby vzápětí ze sebe opět dostal jen jedno jediné slovo. „Proč?“ Odepnul jsem svůj bezpečností pás a znovu se k němu naklonil. Donutil jsem ho, dotekem na jeho tváři, aby se ke mně obrátil. Prsty volné ruky jsem z jeho tváře setřel ty neposedné slzy, které se draly z jeho nebesky modrých očí. Ty oči, které mě vždy dokázaly povzbudit teď byly plné... čehosi co jsem ani nedokázal pojmenovat.
Jeho otec jej dokázal ničit i po tolika letech. Po letech, která... měl by se už dokázat proti tomu obrnit. Ale možná si jen nechtěl přiznat, že je to pravda. Možná jen nechtěl dopustit, aby věřil tomu, že ten kdo mu ubližuje je jeho vlastní otec. „Já...“ zašeptal jsem tiše. Polkl jsem, on můj pohled tiše opětoval a natáhl ke mně jednu svou ruku, aby mě s ní pohladil po mých roztřesených rtech.
I přes slzy v očích se pousmál. „Nemusíš nic řikat. Pojedeme, ne?“

****

Nemocnice jej děsily již od té doby co zemřela jeho dcera, poté když ji napadla skupinka opilých bastardů! Proč jen musela umřít? Pak sem musel když onemocněla jeho žena a nyní je tady potřetí! A opět za to může chlast! Jak ten hajzl mohl napadnout svoji bývalou ženu, matku svého syna a to vlastně ještě v té době neviděl, že zabil dítě! A teď, teď bude konečně souzen. Ale proč to nemohlo jít dřív? Proč za to opět někdo nevinný musel zaplatit životem? A to ani ona nebyla mimo nebezpečí života.
Jestli to Erik už ví, tak... celý jeho život se mu začne hroutit pod rukama. Tolik let jim trvalo, aby zapomněl na to jak moc mu jeho otec ublížil a stalo se tohle!
Položil hlavu do dlaní a na chvíli zavřel oči, která ho pálily z nedostatku spánku. „Tati?“ ozvalo se nad ním opatrně. Zvedl hlavu, jeho rudé oči od potlačovaného pláče se upřely do těch modrých. „Eriku, jsem rád že jsi tady, máma bude...“ a pak se rozplakal naplno.
To je v pořádku tati, jsem tady s tebou.“ zašeptal nejmladší z mužů a sevřel jej v náruči. Ano, on je jediný otec jakého jsem kdy měl. „Omlouvám se za všechno, je to jen a jen moje chyba.“
Nejstarší se na něj zmateně podíval. „Co to vykládáš za hlouposti?“
Vaše manželka...“ promluvil kdosi a pohledy všech se upřely na nervózně se tvářící mladou doktorku, která je oslovila. „...je to velmi vážné... pokud přežije dnešní noc...“
Můžeme za ní?“ promluvil konečně i Dominik. Na nevyslovenou otázku odpověděl zcela automaticky. „Ten chlapec je její syn a já...“
Vy jste... Dominik?“
Jak...“
Ptala se na vás když poprvé po operaci otevřela oči a pak řekla,“ žena polkla, „řekněte mu ať se o něj postará tak dobře jak to dělal doteď.“
Dominik si s Erikem vyměnili nechápavé pohledy. Pak se všichni společně vydali na pooperační oddělení, které bude pro ně pro tento den jejich dočasným útočištěm.

Promnul si oči a podíval se na hodiny, které visely v místnosti.
Už je to tři hodiny a její stav je stále vážný!
Zcela automaticky položil ruku na hlavu, která mu ležela v klíně a pohladil jej po vlasech. Erik cosi zamručel a spal dál. Poté mu pohled sjel na otce.
Chvíli poté, co jim dovolili vejít na její pokoj se její stav opět zhoršil. Začala defobrilovat a dokonce jí poté i na pár vtěřin přestal fungovat mozek. Lékaři to řekli jasně – pokud to přežije, může být její mozek dost těžce postižen.
Tahle bezmoc mu připomněla ty dlouhé roky které trávil v nemocnici. Poprvé, když byla napadena jeho sestra a několik měsíců ležela na JIPce. Od té doby se neprobrala a on si ji pamatoval jen takovou. Byl ještě malé dítě a téměř nic nechápal. Ale poté jak onemocněla matka, tak pochopil! Chodil s ní na různá vyšetření, poté na ozařování a nakonec ji mohl jen sledovat. Pozorovat jak se mu pomalu ztrácí před očima.
Já...“
Erik se pět zavrtěl a poté mu položil ruku na stehno. Dominik na chvíli přestal dýchat a když se k němu Erik obrátil a podíval se mu do očí – nasucho polkl.
Ty?“
Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ snažil se to zamluvit.
Mám pro vás radostnou zprávu. Vaše žena a vaše matka je už nyní zcela mimo nebezpečí, jen... nejpíš trpí chvilkovou amnézií způsobenou šokem.“
Ona neví...“
Nechci vás rozrušovat, protože určitě nevíme jestli je to doopravdy jen dočasné a hlavně nevíme jak moc závažná ta amnézie je... ale mohu vás uklidnit tím, že žije. To je určitě dobrá zpráva, ne?“
Jistě,“ Erik se usmál na Dominika a sevřel jeho ruku ve své. „Skvělá!“

****

Společné bydlení s rodiči nebylo nic světoborného, ale hlavní bylo, že tu s ním byl Dominik. Dnes to bylo již půl roku, co se matka vrátila domů. Amnézie nebyla zas tak závažná jak se původně obávali. Jen zapomněla několik posledních hodiny před napadením a možná to tak bylo i lepší.
Stejně byl jeho otec odsouzen na základě jasných důkazů a tak mohli být na několik let zase v klidu. Erik měl jen strach, který ho hlodal jako malý červík, z toho, co bude až se vrátí. Ale hlavně se bál toho, aby se nestal takovým šílencem jako jeho otec.
A pak asi před měsícem se odhodlal říct Dominikovi pravdu o tom, co k němu cítí. Když to konečně vyslovil tak zavřel oči a čekal. Čekal na reakci, která nepřicházela. A pak je prostě musel otevřít a uviděl... Nik oněmněl, nečekal tahle slova, tak moc ho překvapilo, že ON ty city dokázal pojmenovat. „Proč... proč,...“ zakoktal.
Co? Proč?“
Tentokrát se Dominik usmál. „Proč jsi to neřekl dřív?“
A tímto dnem začal být jeho život doopravdy tím nejšťastnějším na světě a on si to štěstí nehodlal nikým vzít.



END

Žádné komentáře
 
LÍBILO-LI SE TI TU, TAK TĚ PŘÍŠTĚ ZNOVU UVÍTÁM. JESTLI NE, NEVADÍ.