Mimo mísu

KOUKNĚTE SE LIDIČKY A REAGUJTE

Homepage

Prolog: Sliby, chyby.

Tak jo, slíbila jsem si, že už to nikdy neudělám. Ale pak se něco změnilo a já, udělala jsem znova tu osudovou chybu. Zamilovala jsem se a to ne jen tak do někoho, ale do...
Jasně, tedy. Říkáte si co je to za blbku. Ona si tady jen tak píše, a to úplný blbiny. Ale mě je to fuk. Myslete si co chcete.
Tak, tady je můj příběh.
Dívala se z okna. Něco ji však neustále vyrušovalo. Nebylo to něco, ale spíš někdo. Ty neustálé hádky a výhrůžky.
Kdyby se tak mohla rozběhnout a skočit a pak letět a letět. Odletět někam pryč kde se nic takového neděje.
Bylo vidět, že ji to leze na nervy.
Jediné na co myslela bylo. Už abych vypadla! Tady se přeci nedá žít.

Nyní je rok 1980 tato dívka si kdysi. Ano, je tomu už mnoho let. Slíbila, že se nikdy nezamiluje. Nechce přeci dopadnout jako její matka a sestra. I ony se kdysi dávno zamilovaly a nyní. Kde je konec té nehynoucí lásky?
Všichni muži jen slibují, ale pak. Kde se to v nich bere.
Zase zazněl výkřik a dopad těla na podlahu. Ale, co to? Jak to, že není slyšet žádný hlas? Vždy potom, když...
Práskly dveře a pak jen ticho. Bylo to něco nezvyklého, nikdy v tuhle dobu se to nestalo. Kde se stala chyba.
Ohlédla se ke dveřím, klika se ani nepohnula. Vždy, když se tak stane, ví co ji čeká. Ale dnes, nic, jen to ticho.
Postavila se na třesoucích nohách, které se jí podlomily. Stačila se ještě zachytit stolu. Její postava, která byla zahalena jen v noční košily, se postavila a pomalým a hlavně, tichým krokem se vydala ke dveřím. Stiskla kliku a chtěla otevřít dveře. Něco ji však v tom brání. Co to jen...
Zabrala, ozvalo se něco. Jako kdyby před chvílí něco ty dvěře drželo. Šoupavý zvuk, odsouvání něčeho těžkého. Zabrala  tou nějvětší silou, jaké byla schopna.
Dveře však dokázala otevřít jen na docela malou škvírku. Tak akorát, aby se mohla protáhnout ven.
Pomalu se protahovala dveřmi, šlápla do něčeho mokrého.
Někdo tu něco vylil? Byla první myšlenka, která ji napadla. Jaké však bylo její zděšení, když se podívala blíž. Na zemi někdo leží, a není to nikdo jiný, než,...

Domem se ozval srdcervoucí výkřik.
Nikdo však, jako kdyby nic neslyšel, v žádném z okolních domů se nic neozvalo. Nikdo nerozsvítil a nepodíval se z okna.
Nikoho ani v nejmenším nezajímalo, co se stalo. Přece se nebudu starat o něco, do čeho mi nic není. To bylo určitě to, co napadlo všechny, kteří ten křik uslyšely.
Nebudu si dělat potíže, někdo to vyřeší. Proč bych se staral.

Dívka se sesunula na podlahu. Dívá se před sebe. Vnímá ještě? Anebo je konec? Její pohled zabloudí na tělo, které leží jen několik centimetrů od ní.
Co když je to jen sen, probudím se a vše bude jako dřív. Její myšlenky bloudí kolem. Co kdyby,... Ne, je to sen.
Noční můra.
Lehá si na studenou zem, do dlaní  bere její ruku. Drží ji a nechce pustit. Ona se vzbudí, musí. Přece mě tu nenechá. Ne, to nemůže.
Objímá to pomalu chladnoucí tělo, slzy ji stékají po tváři. Ona je však nevnímá.
A že je všude kolem krev?
No a co.
Ta se přeci smyje. Jo, je to noční můra. Zavři oči a spi, to je to, co ji říká ten tichý hlas. Vždy tady byl a vždy tu i bude. Musí mu věřit, nikdy ji nezklamal.
Poslední komentáře
12.05.2012 02:02:28: topné oleje ziskejdotaci.cz/topne-oleje-opravdu-ekologicke-palivo
 
LÍBILO-LI SE TI TU, TAK TĚ PŘÍŠTĚ ZNOVU UVÍTÁM. JESTLI NE, NEVADÍ.