Mimo mísu

KOUKNĚTE SE LIDIČKY A REAGUJTE

Homepage

EPOCHA - ČLÁNEK

6 nejkrutějších rozsudků ve starověkém Egyptě
 6 nejkrutějších rozsudků ve starověkém Egyptě 
Provinilci pykají i po smrti

198, 199, 200. Soudního úředníka už bolí celé tělo a dokončení trestu je vysvobozením i pro něj. 200 ran holí není maličkost ani pro jednoho z aktérů vykonání rozsudku. Úředník s úlevou nahlíží do rozpisu dalších úkolů. Dnes už jej čeká pouze dohled nad hladovými psy, kteří dostanou k obědu vykradače hrobek.

Trestní systém starověkého Egypta se může zdát z dnešního pohledu velmi krutý, na druhou stranu byl do značné míry spravedlivý a velmi praktický. Neznal klasické vězení a jedinou formou odnětí svobody byly galeje. Snažil se trestat tak, aby provinilec zakusil pocity oběti, již svým činem poškodil. Platilo jednoduché pravidlo „oko za oko, zub za zub“. Přesto se právo nevztahovalo na všechny kasty obyvatelstva stejnou měrou.
Vysocí hodnostáři se například těšili jednomu obrovskému privilegiu. Pokud měli štěstí, mohl jim faraon umožnit, aby se vyhnuli potupné a bolestivé smrti při popravě. Je ale pravda, že živí z toho stejně nevyvázli. Jejich výsada spočívala v tom, že mohli spáchat sebevraždu. K podobným účelům ve většině případů sloužily čepele, „vysvěcené“ koupelí ve štířím nebo hadím jedu.

1. Dřevěný kůl pro útroby vykradačů hrobek
Zločin: vykrádání panovnických hrobek, vraždy vysokých hodnostářů
Trest staroegyptského práva: naražení na kůl
Trest současného českého práva: několikaleté odnětí svobody


„Měděnými nástroji jsme se probourali do vnitřní části pyramidy. Rozsvítili jsme svíce a vyrazili do podzemních prostor. V pohřební komorách panovníka a jeho ženy jsme otevřeli sarkofágy. Našli jsme jejich mumie, meč a mnohé amulety a šperky. Na jeho obličeji ležela zlatá maska.“ Tak zní část výpovědi jednoho z nejznámějších soudních procesů ve starověkém Egyptě. Informují o něm tzv. zlodějské papyry z období 12.–11. století př. n. l. Konkrétně v tomto případě, kdy je vykradena pyramida Sebekemsafa I., je za čin odsouzeno 40 lidí.
Ve starém Egyptě je vše, co je pohřbené spolu s panovníkem, považováno za posvátné – na vykrádání hrobek se proto pohlíží jako na nejtěžší zločin. Většina z provinilců si odnese krutý rozsudek v podobě naražení na kůl. Egypťané tento způsob popravy převzali od Sumerů. Ti odsouzeným vráželi kůl do břicha a nechali je několik hodin umírat v krutých bolestech. Ve středověku se pak narážení na kůl vylepšilo do podoby, kdy se hrot (někdy záměrně zakulacený) zarážel do řitního otvoru a tělem procházel i několik dní. Při dobře provedené popravě vyšel až ústy a příčinou smrti se stalo zadušení. Vykradači hrobů si od soudu odnášeli i další „záviděníhodné“ rozsudky, jako například pohřbení zaživa nebo roztrhání zvířaty.

2. Vražda zaplacená vlastním tělem
Zločin: žhářství, vražda krále
Trest staroegyptského práva: upálení zaživa
Trest současného českého práva: několikaleté až doživotní odnětí svobody


V obrovské jámě se kupí hromada suchých větví, slámy a polámaného bambusu politá smolou. Vzduchem zasviští několik zapálených šípů a k nebi vyšlehnou první plameny. Soudní zřízenci přivádějí spoutanou ženu k okraji jámy a i přes divoký odpor a pronikavý křik se nakonec její tělo zřítí na dno. Strašlivý nářek netrvá dlouho. Plameny si s tělem poradí rychle.
„Zanechala jeho dům v plamenech, a proto i její tělo bude stráveno ohněm,“ stojí na jedné z královských stél ze starověkého Abydu. Egypťané trestné činy vnímají jako provinění proti božskému řádu a rovnováze světa. Účelem trestu má být tuto rovnováhu obnovit. Proto se tresty do značné míry blíží spáchanému zločinu, aby tak odčinily co nejvíce příkoří.
Upálení ve starém Egyptě však ani zdaleka nepřipomíná promyšlené mučení středověké evropské inkvizice. Ta odsouzeného přivázala ke kůlu a podle míry provinění buď nechala pomalu smažit nad plameny dosahujícími nanejvýš ke kolenům, nebo mu dopřála rychlejší smrt přímo mezi podpáleným dřívím. Staří Egypťané oproti tomu rozdělali oheň ve vykopané jámě, a do té pak vhodili odsouzeného. Utrpení v tomto případě bývalo mnohem kratší. Nicméně pro Egypťany, jejichž víra je úzce spjata s posmrtným životem, to byl možná ještě horší trest. Upálení je spojeno se ztrátou hmotného těla, a tedy i ztrátou možnosti začít plnohodnotnou existenci na onom světě.

3. Voda jako popravčí živel
Zločin: vražda
Trest staroegyptského práva: utopení
Trest současného českého práva: osmileté až doživotní vězení


Nezem zoufale potlačuje nadechnutí, ale jeho reflexy jej přemůžou. Do plic se mu dostává mrazivá voda a nutí jej ke kašli. Na ten však už nezbývají síly. Týrané plíce pálí jako v jednom ohni. Nezem v beznaději upne veškeré zbytky sil ke snaze zvednout hlavu nad hladinu, ale marně. Po pár minutách poprvé ztrácí vědomí.
„Každý, kdo vztáhne ruce na život jiného člověka, by měl za svůj čin zaplatit vlastním životem,“ stojí v tzv. turinském papyru pocházejícím ze 12. století př. n. l. z Théb. Pokud se někdo v Egyptě chce nenápadně zbavit nepohodlné osoby, není nic jednoduššího než ji svázat, obdařit těžkým závažím a uprostřed Nilu ji vyhodit z loďky. Krokodýli se velmi rychle postarají o to, aby tělo nebylo nikdy nalezeno. Proto se i utopení stalo velmi běžným způsobem popravy, která měla co nejvíce odpovídat formě spáchaného zločinu. Topení se však neprovádělo přímo v Nilu. Smrt ve vodách životadárné řeky totiž Egypťané považovali za záruku slávy a nikdy nekončícího života na onom světě. Odsouzenému tak musí stačit káď. Topení soudní úředníci několikrát přerušují, aby utrpení trvalo co nejdéle. Smrt je trestanci dopřána až po několika hodinách mučení.

4. Useknutý nos: znak zkorumpovaného úředníka
Zločin: korupce, podvody, násilné sexuální činy
Trest staroegyptského práva: zohavení
Trest současného práva: několikaleté vězení, nařízená ústavní léčba

Vrchní sluha v královském harému přivírá oči nad tím, jak ze skladu nenápadně mizí zásoby piva, chleba a ječmene. Aby panovníkovi nebylo nic nápadného, vychytrale navyšuje jejich spotřebu při pořádání slavností. Pochopitelně účetnictví nefalšuje z dobré vůle a soucitu s hladovějícím lidem. Za svou snahu bere tučné úplatky.
Když se vše provalí, hrozí mu odporné zohavení: useknutí nosu. Sluha neunese pomyšlení na hanbu z nové podoby svého šlechtěného obličeje a raději spáchá sebevraždu. Podobný trest stihne v 11. století př. n. l. i několik soudců a výběrčích daní namočených do mnoha korupčních afér té doby. Egypťané v tyto pohnuté časy, kdy nákladná vojenská tažení a kult obrovských panovnických hrobek způsobí v zemi hladomor, praktikují usekávání různých částí těla velmi často. Kromě nosu se provinilci musejí bát i o uši, jazyky, prsty a v případě násilných sexuálních činů i o varlata. Egyptský právní řád rozlišuje, zda byl zločin namířen proti státu, panovníkovi, bohům, nebo jen proti prostým občanům. Ve druhém případě zločiny soudí „civilní“ poroty s menšími pravomocemi, sahajícími jen k mírnějším trestům. Zohavení pak má podobu vypalování cejchů. Většinou se však trest vypočítává v ranách holí. Není přitom nijak výjimečné, že výprask sestával i ze 100 a více ran.

5. Zavřená brána na onen svět
Zločin: hrubá pochybení vysokých hodnostářů a kněží
Trest staroegyptského práva: vymazání jména
Trest současného českého práva: zbavení funkce, peněžité pokuty, několik let vězení


Teti se s obavami v očích dívá na stoupající hladinu zkaleného Nilu. Ochranná hráz byla na jeho příkaz vybudována jen do poloviční výše. Zbytek stavebního materiálu posloužil k rozšíření patra s komnatami úředníků. Jeho vinou teď vezme za své většina zásob, které už nikdo nestihne uklidit do bezpečí před rozbouřeným živlem.
„Jeho jméno je pošpiněno a musí být navždy vymazáno. Teti, syn Minhotepa, už nebude nadále veden v našem chrámu,“ píše v tzv. coptoském dekretu pocházejícím z druhého přechodného období (3. st. př. n. l.). Jeho text se nachází na stéle ve vesnici Coptos nedaleko Théb.
Na první pohled se může zdát, že vymazání jména z chrámových záznamů není nic, z čeho by lidem měly vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Staří Egypťané však jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že smrt je pouze bránou k posmrtnému životu. A pokud přijdou o své jméno, ztratí i spojení se životem v záhrobí. Na onen svět pak přicházejí nejen beze jména, ale i bez jakýchkoli práv a majetku. Zejména pro zámožné obyvatele starověkého Egypta to je hrůzná představa.

6. Z boháče nejnuznějším otrokem
Zločin: krádež značného rozsahu
Trest staroegyptského práva: zabavení veškerého majetku, vyhnanství a nucené práce
Trest dnešního českého práva: několikaleté vězení


Inhapi se sbírá z rozpálené země v lomu. Vzduchem zasviští těžký kožený bič a na otrokových zádech přibude další krvavá rána. Znovu se mu podlomí kolena a tváří se zaboří do prachu. Začíná se ho zmocňovat bezmoc a přestává dokonce vnímat i bolest z dalších ran. Ještě před týdnem si užíval pohodlí přepychové vily v blízkosti faraonova paláce a notně si přilepšoval i z jeho zásobáren. Pochopitelně bez jeho vědomí.
Právo ve starém Egyptě si neklade za cíl pouze potrestat odsouzené, ale také odčinit jejich provinění. Krádež se tedy kompenzuje vysokými pokutami, které představují dvoj- až trojnásobek hodnoty zcizeného majetku. V mnoha případech jmění provinilce ani zdaleka nestačí na vyrovnání krádeže, a tak přichází ke slovu vyhnanství do pouštních oáz. Život tady rozhodně není spojen s odpočinkem a v žádném případě nemá dlouhého trvání. Vyhnanství totiž zároveň znamená rozsudek k doživotním nuceným pracím v kamenolomech nebo měděných dolech. Většina odsouzených umírá do několika měsíců až let na naprosté vyčerpání nebo vážný úraz.
Pokud se krádež dotkne přímo krále nějakým zvlášť nepříjemným způsobem, může se trestanec navíc těšit na fyzické tresty v podobě stovek ran holí, zohavení nebo přímo popravy.

Petra Mondscheinová

Nejobávanější podoba smrti
· Pro Egypťany smrtí život nekončil, ale naopak začínala jeho nová etapa. Proto měl pro ně způsob odchodu na onen svět velký význam.
· Kupodivu naprostá ztráta fyzického těla (při upálení) nebyla tou nejhorší noční můrou. Definitivní konec existence byl rozhodně lepší variantou než trýznivá muka zatracených.
· Ta byla zaručena každému, koho pohřbili s oddělenou hlavou nebo vytrhnutým srdcem. Podle egyptských představ právě v srdci sídlila mysl člověka. Trápení od démonů se dočkal i ten, kdo na onen svět přišel v poutech.
· Na takové nešťastníky pak měl čekat strašlivý puch, věčná bolest, utrpení v ohni a temnota v záplavě vlastní krve.
Poslední komentáře
27.06.2012 19:34:14: Půjčka jako řešení rychlé půjčky Půjčky a zodpovědnost ihned-pujcky-bez-poplatku.cz/ půjčky ihned...
16.06.2012 10:42:01: www.penzijni-pripojisteni-info.cz/penzijni-pripojisteni penzijní reforma
11.06.2012 22:06:42: www.antharant.cz výkup knih
12.05.2012 00:45:16: jak se stát milionářem ziskejdotaci.cz/jak-se-stat-milionarem
 
LÍBILO-LI SE TI TU, TAK TĚ PŘÍŠTĚ ZNOVU UVÍTÁM. JESTLI NE, NEVADÍ.